Děti nevymýšlejí jen lumpárny, jak se může zdát z rodičovských stesků nebo našich vzpomínek na dětství. Některé děti přicházejí s nápady, které se mohou proměnit ve velmi zdařilé vynálezy. A některé jejich nápady jsou tak úspěšné, že změní svět.

Francouzský matematik a filozof Blaise Pascal (1623-1662) se sice věnoval především geometrii, významně přispěl k rozvoji kombinatoriky a položil základy teorie pravděpodobnosti, ale kromě toho vynalezl také přístroj, který používáme téměř denně.

Matematický samouk

Je třetím dítětem, a současně jediným synem, francouzského matematika Étienna Pascala (1588-1651) a už od útlého věku je jasné, že mu to pálí. Jsou mu tři, když jeho matka Antoinette (1596-1626) umírá a otec nejlépe si děti vychová a vzdělá sám.

Současně se rozhodne, že matematiku nebude chlapec studovat, dokud mu nebude 15 let. Odstraní z knihovny všechny matematické spisy, jenže malý Blaise ho překvapí.

Ve dvanácti mu předkládá k posouzení svou amatérskou práci, kde si sám odvodil některé z pravidel Euklidovské geometrie, aniž by si o nich cokoli četl.

První kalkulačka plná ozubených koleček

V roce 1639 se rodina odstěhuje do Rouenu, kde je Etienne jmenován vysokým berním úředníkem. V roce 1641 se osmnáctiletý Blaise rozhodne otci ulehčit práci a začne pracovat na mechanickém počítacím stroji.

V roce 1642 má hotový prototyp, ale na vychytání všech problémů potřebuje ještě dva roky. Nejprve se mu říká aritmetický stroj, později Pascalina, a dnes se o něm často mluví jako o mechanické kalkulačce.

Dokáže sčítat a odčítat na dvě desetinná čísla a pomocí opakovaného sčítání a odčítat také dělit a násobit. Dočká se takového uznání, že v roce 1649 dostává Blaise přímo od krále privilegium na jeho výrobu.

Během jeho života jich v různě zdokonalených verzích vzniká téměř 50 a většinu jich dnes najdete v evropských muzeích.