Zapamatovat si složení koktejlu Long Island, celým názvem Long Island iced tea, je hotovým tréninkem paměti. Název dostane, jak zřejmě tušíte, podle místa vzniku a nápadné podobnosti temně jantarového zbarvení s ledovým čajem.
A co že v něm tedy všechno je? Panák vodky, bílého rumu, tequily, ginu, triple secu a větší dávka cukrového sirupu. A nakonec cola. Výsledek ve sklenici obsahuje 22 % alkoholu a je viníkem nejednoho ranního bolehlavu.
Že koktejl vznikl na Long Islandu, o tom pochybovat nemusíme. Ale… většina Evropanů zná tento hustě osídlený ostrov jako součást newyorské metropolitní oblasti. Ovšem další Long Island najdete na řece Holston v Kingsportu ve východním Tennessee.
Vzhledem k důležitosti zdejšího překoloniálního osídlení jde dokonce o národní historickou památku. A teď babo raď. Barman Robert „Rosebud“ But trvá na tom, že je autorem koktejlu on.
Vytvoří ho roku 1972 v rámci soutěže o nový míchaný nápoj v nočním klubu Oak Beach Inn na newyorském Long Islandu. Jenže pak je tu ještě příběh starý jedno století, z dob prohibice v Tennessee.
Tady se má zrodit úpravou starší receptury s whiskey a javorovým sirupem zkrátka pro to, že vypadá jako čaj.
A co tahle Daiquiri?
Důlní inženýr Jennings Stockton Cox (1866–1913) a rodák z Marylandu vyřeší nejeden technologický problém kubánského dolu Daiquiri. A nakonec si bude muset poradit i s jedním zcela mimo svůj rank: Došel gin!
Cox zrovna hostí americkou návštěvu, takže cesta do 20 km vzdáleného Santiago de Cuba, kde by mohl být ještě ke koupi, je mimo hru. Píše se rok 1896 a Cox opět nezklame.
Po chvíli chuťového experimentování spatří světlo světa koktejl z rumu, limetkového džusu, cukru a tlučeného ledu. Pojmenuje ho podle dolu na železnou rudu, pro který pracuje, a přilehlé pláže.
Slávu ale sklidí až s rokem 1909, kdy ho ochutná admirál Lucius W. Johnson (1882–1968). Představí ho ve Washingtonu a drink se vzápětí plaví do celého světa. Oblíbí si ho třeba Ernest Hemingway (1899–1961) nebo John Fitzgerald Kennedy (1917–1963)
