„Zalepte si uši voskem!“ rozkazuje hrdina trojské války Oddyseus. Na dohled je ostrov sirén, lepých, dívkám podobných tvorů lákajících zpěvem lodě k útesům. Realistickou optikou ovšem tyto krásky váží přes 500 kg a jsou to pořádné ochechule…
Co je to za mytologický zmatek? Představíme vám podivuhodného zástupce těch skutečných sirén, jejichž čtyřnozí předci se před více, než 60 000 000 lety rozhodli, že život na souši stojí za starou belu a vrátili se zpět do vody.
Moroňovité dnes potkáme v mělkých slaných vodách a jejich blízké příbuzné, kapustňáky, ve sladké i slané vodě. A kde že je ta slibovaná ochechule?
Ochechule, těší mě
Když přírodovědci prvně popisují tyto zavalité savce žijící v pobřežních vodách, napadne je, že jde o předobraz bájných sirén. Ostatně, například v africkém folkloru se traduje, že mořské krávy bývaly kdysi lidmi, a proto je vhodné se k nim chovat s úctou.
Na skutečné sirény se zaměří v 19. století i Češi. Tedy, jazykově. Co si představíte, když se o někom řekne, že je „ochechule“? Postarší nepříjemnou dámu? Právě ochechule se během vytváření českého zoologického názvosloví stane výrazem pro vodní sirény.
A mimochodem, pokud bychom se dnes porozhlédli po souši po jejich nejbližších příbuzných, šlo by o slony.

Kam se poděl obratel?
Dorůstají až 4,6 metru a zarazí nás několika anatomickými podivuhodnostmi. Kapustňáčí jídelníček čítá přes 60 druhů rostlin a občas ho zpestří nějakou tou rybkou. Podobně jako koně, mají i kapustňáci jednoduchý žaludek. Překvapivě dlouhé jsou ale střeva.
Na délku měří 45 metrů, což je vzdálenost, na které byste například zaparkovali 11 Fabií. Na zemi navíc najdete jen dva savce, jejichž krční páteř netvoří sedm, ale šest obratlů. Prvními jsou lenochodi – a druhými právě kapustňáci!
Že ani mořské krávy netrhají rychlostní rekordy? Skutečně, jejich průměrná rychlost se pohybuje od 5 do 8 km/h. Ale pozor, když jde do tuhého, na kratší vzdálenosti ji vytáhnou až na až 30 km/h!
Chytří jako delfín
Až polovinu dne prospí, a to přes to, že se nejdéle každých 20 minut musí vynořit na vzduch. Ze zbývajícího času musí věnovat alespoň sedm hodin pastvě.
Zelené laskominy si do tlamy láduje pomocí chápavého horního pysku, kterému se každá polovina dokáže pohybovat nezávisle. Zuby mu na rozdíl od většiny dalších savců rostou zezadu dopředu a celý život se obnovují.
Kapustňáci navíc překvapí skvělou pamětí a schopností učení, podobně, jako třeba delfíni. Pokud se těmto roztomilým mořským krávám podíváme na přední končetiny, uvidíme srostlé prsty, na kterých jsou stále tři až čtyři nehty.
U mořských krav nás ale upoutá i smutné memento na kontakty s lidmi: tělo některých z nich pokrývá až 50 jizev – památky na střety s lodními šrouby či rybářskou výbavou.

Zacpěte si nos:
Kromě jednoho obratle ale kapustňákům chybí i rybí plovací měchýř, který značně zjednodušuje potápění. Jak takový problém vyřešit? Trávicí trakt ochechulí je po rozkladu řas a mořské trávy napumpovaný metanem.
Nafouklé mořské krávy si díky tomu bez problémů hoví na hladině. A pak stačí mocně pšouknout a zanořit se pod vodu. Ono vtipně vypadající vypouštění plynových bublin je ve skutečnosti také velmi efektivní způsob, jak pod vodou ovládat svůj vztlak.
Ovšem i kapustňáci někdy trpí zácpou. A zatímco my se bolestně držíme za břicho, oni se nemohou potopit pro potravu! Například floridští zoologové tak pravidelně zachraňují tyto savce projímadlem.