Vládnout říši sahající od Severního moře po Jadran je náročná práce. Habsburkové si proto hledají způsoby, jak vypnout.

Jenže zatímco obyčejný člověk si zajde na ryby nebo na houby, habsburský panovník si pořídí alchymistickou laboratoř, sbírku rohů jednorozčů nebo tisíce loveckých trofejí. Jejich záliby jsou často stejně fascinující jako podivné.

Největším podivínem habsburské dynastie na českém trůně bezpochyby zůstává Rudolf II. (1552-1612). Zatímco úředníci čekají na rozhodnutí o státních záležitostech, císař raději tráví čas mezi astronomy, alchymisty a sběrateli kuriozit.

Na Pražském hradě buduje proslulou kunstkomoru, něco mezi muzeem, zoologickou zahradou a skladištěm podivností. Shromažďuje obrazy, vzácné kameny, mechanické automaty, exotická zvířata, vycpané krokodýly i předměty, které mají připomínat draky nebo jednorožce.

Rudolf je doslova posedlý objevováním tajemství světa. Zajímá ho alchymie, astrologie i výroba hodinových mechanismů. Podle dobových svědectví dokonce sám experimentuje tak nadšeně, že si při jednom pokusu s hořlavinami ožehne vousy a obočí.

Dnešními slovy by se dalo říci, že císař proměňuje Pražský hrad v kombinaci vědeckého centra, dílny a kabinetu kuriozit.

Zamilují si lov

Ani ostatní Habsburkové však nezůstávají pozadu. Ferdinand I. (1503-1564), první Habsburk na českém trůně, propadá vášni pro lov. Nejde ale jen o obyčejné honitby.

Zakládá rozsáhlé obory, buduje zázemí pro chov zvěře a podporuje šlechtění koní. Lov se za jeho vlády mění téměř v samostatné odvětví státní správy. Jeho následovníci pokračují ve stejném duchu.

Pro mnohé Habsburky představuje hon nejen zábavu, ale také způsob reprezentace a demonstraci moci. Když císař vyráží do lesa, doprovází ho desítky jezdců, služebníků a loveckých psů.

Z dnešního pohledu připomínají některé výpravy spíše stěhování menšího města než sportovní aktivitu.

Nuda jim nehrozí

Skutečným rekordmanem v lovecké vášni se později stává František Josef I. (1830-1916). Panovník, který vládne i českým zemím téměř sedm desetiletí, považuje lov za nejoblíbenější formu odpočinku.

Statistiky jeho úlovků jsou ohromující, během života uloví desetitisíce kusů zvěře. Miluje zejména vysokohorský lov kamzíků. Zatímco dnešní důchodci pěstují rajčata, stárnoucí císař šplhá po horských svazích v Alpách a sleduje zvěř dalekohledem.

Habsburkové tak dokazují, že nuda na panovnickém dvoře rozhodně nehrozí. Jeden císař sbírá krokodýly a hledá kámen mudrců, druhý buduje obří obory a třetí tráví volné chvíle pronásledováním kamzíků. Ve srovnání s nimi působí sbírání známek vlastně jako velmi obyčejný koníček.