Stačí zmáčknout tlačítko a během několika vteřin se kolem vás rozproudí příjemný vánek. Ventilátor dnes patří k běžné výbavě domácností, kanceláří i ložnic, ale jeho příběh začíná dávno před elektřinou.

Nejdříve lidé mávají vějíři z palmových listů, později vymýšlejí důmyslné stroje poháněné vodou nebo lidskou silou. Až jeden odvážný americký vynálezce přichází s nápadem, který navždy mění boj proti letnímu vedru.

Touha po ochlazení provází lidstvo od nepaměti. Už ve starověkém Egyptě a Mezopotámii se bohatí lidé nechávají ovívat velkými vějíři z pštrosích per nebo palmových listů.

V Číně i Japonsku se z vějířů postupně stává nejen praktická pomůcka, ale také módní doplněk a umělecké dílo. Ve starověkém Římě zase otroci celé hodiny mávají obrovskými vějíři nad svými pány, aby jim zpříjemnili horké letní dny.

Není to zrovna povolání snů, zatímco jeden člověk se ochlazuje, druhý se při tom pořádně zapotí. Ve středověku a renesanci se objevují první mechanické ventilátory poháněné klikou nebo vodním kolem.

Jejich výkon je ale spíše symbolický a připomíná dnešní stolní ventilátor nastavený na nejnižší rychlost. Skutečný průlom přichází až s průmyslovou revolucí, kdy se začínají využívat parní stroje a později elektromotory.

Muž, který roztočí vrtuli

Za otce moderního elektrického ventilátoru je považován americký konstruktér Schuyler Skaats Wheeler (1860-1923). V roce 1882 představuje zařízení s dvoulistou vrtulí poháněnou elektromotorem.

Jeho ventilátor je určen především do kanceláří a továren, kde pomáhá ochlazovat zaměstnance i stroje.

O několik let později se objevují bezpečnější modely s ochrannou kovovou mřížkou, protože původní odkryté vrtule představují pro nepozorné uživatele poměrně dobrodružnou zkušenost.

Na začátku 20. století se ventilátory rychle zabydlují v domácnostech. Výrobci přidávají možnost natáčení do stran, několik rychlostí foukání i tišší motory. Dnešní modely už zvládají dálkové ovládání, časovače nebo bezlopatkovou konstrukci.

Přesto stále fungují na stejném principu jako Wheelerův první vynález, roztočit lopatky a rozhýbat vzduch.

Věrný společník každého tropického léta

Ventilátor má jednu velkou výhodu, a to že na rozdíl od klimatizace vzduch neochlazuje, ale rozhání ho tak, že se pot snadněji odpařuje z pokožky. Člověk má díky tomu pocit příjemnějšího chladu, i když teplota v místnosti zůstává stejná.

Je také výrazně úspornější. Zatímco klimatizace spotřebuje během horkého dne poměrně velké množství elektřiny, běžný stolní ventilátor si vystačí s několikanásobně nižším příkonem.

A přestože se dnes vyrábějí elegantní designové modely připomínající futuristické sochy, jejich největší kouzlo zůstává stále stejné.

Když venku asfalt měkne pod nohama, pes odmítá opustit stín a zmrzlina se mění v koktejl dřív, než ji stihnete rozbalit, stačí zmáčknout jediné tlačítko.

V tu chvíli se roztočí vrtule a obyčejný ventilátor se na pár okamžiků promění v hrdinu, kterému v parném létě odpustíme i to, že nám občas rozfouká účtenky po celém stole.