V létě roku 1853 se v luxusní restauraci u jezera Saratoga odehrává drobný kuchařský konflikt, z něhož pravděpodobně vzniká jedna z nejslavnějších pochoutek světa, a to brambůrky. Historka o rozčileném kuchaři Georgi Crumovi postupně získává podobu legendy.
Historikové ale potvrzují, že právě v restauraci Moon’s Lake House se tenké smažené brambory skutečně v roce 1853 proslaví. V dusném srpnovém večeru stojí kuchař George Crum u rozpálené pánve a připravuje smažené brambory pro náročné hosty.
Jeden z nich však talíř vrací. „Jsou moc tlusté,“ ozve se z jídelního sálu. Crum sevře čelist, vezme další brambory a krájí je tenčeji. Jenže talíř se vrací znovu. „Pořád nejsou dost křupavé!“ Podle legendy kuchař ztrácí trpělivost.
Brambory nakrájí téměř na průsvitné plátky, vhodí je do horkého tuku a silně osolí. „Tak teď je určitě jíst nebude,“ procedí prý naštvaně mezi zuby. Jenže host překvapeně zvolá: „Tohle je výborné!“ Právě tehdy se rodí takzvané „Saratoga Chips“. Jak ale upozorňují dějepisci, příběh mohl být časem dost přikrášlený.

Detaily nesedí
Badatel Greg Daugherty z magazínu History píše, že „existuje několik verzí stejné legendy“ a některé detaily nesedí, například údajná přítomnost magnáta Cornelia Vanderbilta.
Přesto odborníci souhlasí, že Crum tenké smažené brambory výrazně zpopularizuje. Příběh poté zůstává jednou z nejslavnějších kulinářských legend Ameriky. Ať brambůrky tedy chipsy vzniknou ze vzteku nebo náhody, z obyčejné přílohy se stává celosvětová posedlost.

Snack jako symbol pohody
Brambůrky se stávají symbolem pohodového životního stylu, protože lidé si je spojují s odpočinkem, večírky, sledováním filmů i setkáním s přáteli.
Jejich popularitu podporuje také výrazná chuť, okamžitá křupavost a obrovské množství příchutí, které oslovují různé generace i chutě po celém světě.
Sociologové navíc upozorňují, že právě snadno sdílené snacky vytvářejí pocit společenské pohody a rychlého potěšení v uspěchaném moderním životě.