Bohové přicházejí a odcházejí společně s civilizacemi, které je uctívají, existují jich tisíce, ale těch, kterým se podařilo uvíznout v paměti lidí po celém světě je jen pár. Jako třeba indický aristokrat, který pochopil.

Od bohů, kteří už jsou za zenitem slávy, k těm, kteří jsou stále na vrcholu, je jedním z nejméně tradičních bezpochyby Buddha. Probuzený, osvícený mudrc, jenž dosáhl pochopení povahy všeho, a od většiny bohů se liší svým lidským původem.

Vyrůstá v blahobytu

Jmenuje se Siddhártha Gautama a nikdy o sobě neřekne, že je bohem. Dokonce věří, že i bohové jsou jen pomíjivé bytosti v koloběhu znovuzrození, byť je jejich moc větší a život delší než lidský.

Jeho život bývá zasazen do let 564/3 až 484/3 př.n.l., i když théravádová (nejstarší forma buddhismu) tradice tvrdí, že žil v letech 623–543 př.n.l. Jako syn regenta kmenové republiky Šákjů vyrůstá v blahobytu. „Žil jsem velmi zhýčkaně.

Ve dne v noci nade mnou drželi bílý deštník, aby mě neobtěžoval chlad, horko, prach, stébla trávy nebo rosa.“ Získá vynikající vzdělání, ožení se, má tři manželky a syna Ráhulu. Žije však v době bouřlivých společenských změn.

Zemí táhnou tisíce šramanů, poutníků bez majetku a vazeb, s novými výklady světa a života, jejichž základem je zřeknutí se majetku, povinností rodinného života i postavení v kastovním řádu, jenž každému od narození určuje jeho povinnosti.

Pojídání výkalů k cíli nevede

Gautama vše citlivě vnímá, navíc se přidává jeho fascinace pomíjivostí všech věcí i lidského života. Uvědomuje si, že uprostřed rodinných vztahů a sociálních povinností sotva může najít odpovědi, které hledá. „Tu jsem uvažoval: dům je vězení.

Šramana žije pod širým nebem, svobodně.“ V den 29 narozenin, krátce po narození syna, kterého ani nespatří, proto opouští domov a pohodlný život hýčkaného princátka.

Chce najít způsob jak uniknout z opakovaného utrpení života v neustálém koloběhu znovuzrozování (samsáry) a dosáhnout osvobození, nirvány. Stává se postupně žákem několika škol, odmítá však teistická řešení, která v nich nachází.

Prožije šest let v nejpřísnější askezi: „Živil jsem se výkaly mladých telat. Jedl jsem také nestrávené zbytky v mých lejnech.“ Nakonec pochopí, že i cesta askeze je nesmyslná a nevede k osvícení.

Musí najít novou cestu a nakonec ji nalézá ve vzpomínce z dětství, kdy zažil bezpodmínečnou radost a štěstí, prostřednictvím pohroužení se do přítomného okamžiku.

Každý považuje Buddhu za svého

Téměř 45 let předává své učení každému, kdo má zájem. Zakládá vůbec první mnišské společenství, které se z původních pěti žáků rozroste v celosvětové hnutí. Dokonce i mnohá náboženství si Buddhu přivlastňují a upravují po svém.

Hinduisté tvrdí,že je sedmým nebo devátým avatárem boha Višnul. Část muslimů věří, že Gautama je tatáž osoba, kterou Korán popisuje jako Dhul-Kifl, že je tedy Buddha prorokem islámu.

Guatamova filozofie trvale ovlivní duchovní život, kulturu, politiku i hospodářství Indie a dalších asijských zemí. Ve 20. století si rychle podmaňuje také Evropu a Ameriku.