Jedna z nejznámějších vět dějin, „ať jedí koláče,“ se stala symbolem odtrženosti aristokracie od reality. Jenže historie bývá méně přímočará než legendy. Ve skutečnosti je téměř jisté, že Marie Antoinette tuto větu nikdy neřekla.

Když se řekne Francouzská revoluce, mnoha lidem naskočí obraz zhýralé královny, která na zprávu o hladovějících poddaných reaguje chladným „Qu’ils mangent de la brioche“.

Ve skutečnosti ale historici žádný důkaz o tom, že by Marie Antoinetta (1755-1793) něco takového pronesla, nenašli. Naopak, věta je doložitelná už dříve a s královnou byla spojena až desítky let po její smrti.

Příběhy se objevují i jinde

Stopa vede k filozofovi Jeanu-Jacquesi Rousseauovi (1712-1778), který ve svých Vyznáních zhruba kolem roku 1765 zmiňuje podobnou historku o „velké princezně“. Problém?

V té době bylo Marii Antoinettě sotva deset let a ještě ani nežila ve Francii. Navíc se podobné příběhy o necitlivých aristokratech objevují i v jiných zemích a jde spíš o lidový motiv než konkrétní výrok jedné osoby.

Odtržení od reality

Jak se tedy stalo, že věta přilnula právě k ní? Velkou roli sehrála propaganda a veřejné mínění. Královna byla cizinka, nepopulární a snadný terč kritiky.

Připisování podobných výroků pomáhalo vykreslit monarchii jako odtrženou od reality a podpořit revoluční nálady. Paradoxně současní revolucionáři tuto historku ani moc nepoužívali, její popularita vyrostla až později, kdy se z ní stal silný symbol.