Let Malév 240 se v podobě Tupolevu Tu-154 odlepí od ranveje Mezinárodního letiště Budapešť-Feriheg, které dnes známe jako Mezinárodní letiště Ference Liszta.

Jde o pravidelný spoj do libanonského Bejrútu. Na palubě je 50 cestujících a 10členná posádka. Chtělo by se říct, že nic nenasvědčuje nastávající katastrofě. Jenže my to nevíme.

Většina dokumentů, které později maďarští vyšetřovatelé zpracují, nebude určena očím veřejnosti a přistane na nich razítko „tajné“. Prý pro zcela jiné souvislosti.

Jisté je tak jen to, že se letoun zřítí při závěrečné fázi letu, přiblížení, do Středozemního moře těsně u pobřeží Libanonu. Nikdo nepřežije. Letoun ani těla 50 obětí nebudou během pátrací akce nalezeni. Anebo ano?

Nizozemská nezávislá televizní stanice NTR odvysílá roku 2008 kontroverzní reportáž o fotografické dokumentaci vyšetřování pádu Tupolevu Tu-154 maďarského vlajkového leteckého dopravce Malév. Podle ní se některá těla obětí z 30. září 1975 najdou.

Konkrétně je jich 15 a nejsou identifikována. Najdou se také názory, že letoun byl sestřelen, což údajně z části zachytí operátoři britské radarové stanici na Kypru. Konkrétní jména ale chybí, a tak jde o neověřitelnou informaci.

Případ číslo dvě: Šlo o sabotáž?

Válka ve Vietnamu je v plném proudu a americká armáda vysílá pronajatým Lockheedem L-1049 z Travisovy letecké základny v Kalifornii své chlapy na střídání do Saigonu, dnešního Ho Či Minova Města. Na palubě je 96 vojáků.

Je 16. března 1962, počasí krásné a vojenský let Flying Tiger Line 739 přistává bez problému na Andersonově letecké základně ležící na autonomním území USA, ostrově Guam. Doplní palivo a míří nad poklidné vody severozápadní části Tichého oceánu.

Guam se stane posledním místem, kde bude 107 lidí z paluby Lockheedu spatřeno. Nepřežije jediný z nich. A těla ani letoun se nikdy nenajdou…

Dvě ohnivé koule

Další zastávkou má být Clarkova letecká základna na filipínském Luzonu. Tam stroj ale nedoletí. 80 minut po odletu ještě kapitán vyšle rutinní zprávu o bezproblémovém letu. Guamská základna se na chvíli potýká s krátkodobým výpadkem komunikace.

Když se podaří systémy obnovit, ihned kontaktuje let 739. Marně. Zmizel. Mezitím je na Liberijském tankeru SS TL Linzen živo. Posádka sleduje nevídaný jev: Na obloze se rozsvítí jasné světlo.

„Byl to záblesk asi 500 mil západně od Guamu. Následovaly ho dvě červené koule padající různou rychlostí do oceánu,“ shoduje se posádka tankeru.

Poloha zhruba 800 kilometrů od Guamu a čas asi 90 minut po posledním radiovém kontaktu s Lockheedem nenechá vyšetřovatele na pochybách, že jde o svědectví zkázy letu 739.  Tanker zamíří na místo, ale hladina je netečná. Kupodivu tu nejsou ani trosky.

Rozjíždí se do té doby zřejmě největší pátrací akce v oceánu. Během osmi dnů je prohledáno 370 000 km²! Žádné stopy po letounu ale nebudou nikdy nalezeny.

Úřad pro civilní letectví (CAB) stanoví jako příčinu katastrofy explozi za letu, ale na palubě oficiálně není nic, co by ji mohlo způsobit. Vše nahrává sabotáži, ale jakékoliv důkazy chybí…

Případ tři: Téměř 600 km od Konce země

10. října 1956 zmizí nad Atlantikem letoun Douglas R6D-1 Námořnictva Spojených států letící z britské základny Lakenheath na Azory. Na palubě je 59 osob.

Dvoutýdenní pátrání nepřinese takřka žádné výsledky, najdou se jen kola a prázdný záchranný člun kývající se na vlnách 596 km daleko od Land’s End, v překladu Konce země, což je nejzápadnější bod Anglie, nebudeme-li počítat ostrůvky…