Historka o Napoleonovi I. Bonapartovi, který prchá před králíky, zní jako anekdota. Přesto má reálný základ. Událost se odehrává krátce po jedné z císařových vojenských kampaní a její aktéři ji berou smrtelně vážně, jen výsledek je nečekaně humorný. Kdy přesně se „bitva s králíky“ odehrává a kde k ní dochází?

Kalendář ukazuje léto roku 1807, krátce po uzavření Tylžského míru mezi Francií a Ruskem.

Podepsání smluv následuje v červenci po drtivém vítězství Napoleona I. Bonaparta (1769-1821) u Friedlandu (dnes Pravdinsk v Rusku) 14. června 1807. Na oslavu úspěchu se v okolí zámku Malmaison, tehdejšího venkovského sídla Napoleona a císařovny Josefíny nedaleko Paříže, pořádá slavnostní lov.

Organizací je pověřen Napoleonův náčelník štábu Louis-Alexandre Berthier (1753-1815), zkušený voják, ale překvapivě špatný myslivec.

Ochočená zvířata

Do honitby jsou vypuštěny stovky králíků, jenže nejde o divokou zvěř. Berthier nakupuje domestikované králíky z farem, zvyklé na lidskou přítomnost a pravidelné krmení. Jakmile Napoleon se svou suitou dorazí, zvířata se místo útěku vrhají vpřed.

Králíci si císaře spojují s jídlem a houfně se na něj sbíhají. Napoleon se nejprve směje, pak se snaží králíky odehnat holí, ale marně, zvířata ho obkličují a následují i k jeho kočáru.

Taková malá fraška

Situace se mění v trapnou frašku. Králíci skáčou na boty, kabát i kočár, a Napoleon je nakonec nucen ustoupit a nechat se odvézt, zatímco jeho doprovod bezmocně přihlíží. Nejde o porážku v bitvě, ale o jednu z mála situací, kdy Napoleon skutečně couvá.

Historka se rychle šíří Evropou a přežívá dodnes jako připomínka, že i největšího vojevůdce může zaskočit špatně zorganizovaný hon a obyčejní hladoví králíci.