Stromy tiše šumí, ve větvích zpívají ptáci. Na pohled mírumilovný kousek lesa. Ovšem jen na ten první. V jámě vykopané mezi stromy totiž leží tisíce kostí a stovky lidských lebek.
Univerzálním receptem na všechny problémy je pro Stalina (1878–1953) a skvadru jeho přisluhovačů teror, gulag a kulka do spodiny lebeční. A tak má sovětská tajná policie má plné ruce práce.

Tisíce hrobů made in SSSR
Stalin nechá umlčet každého, kdo by ho mohl ohrozit, zná někoho, kdo by ho mohl ohrozit, nebo je jakýmkoli způsobem nepohodlný. Pro jistotu i s celou rodinou.
„Jen v letech 1937–1938 je ve vnitrostranických čistkách popraveno nebo posláno na smrt do gulagů téměř 1,5 milionu lidí,“ uvádí historik Andrej Zubov (*1952).
Hromadné hroby s desetitisíci pohřbenými lidmi jsou roztroušeny po celém území bývalého Sovětského svazu.
Ten nejznámější a možná i největší je u bývalé ukrajinské vesnice Bykivnja, kde NKVD od roku 1920 až do pozdních čtyřicátých let umučí, zavraždí (téměř výhradně kulkou do hlavy), a v borovém lese o rozloze 15 000 m2 pohřbí mezi 120 000 a 225 000 obětí.
Přesný počet obětí nelze odhadnout. Dokumenty byly zničeny nebo podléhají přísnému utajení, na místě samotném proběhlo během desetiletí několik zahlazovacích akcí.

Co neutají, to popřou
V počáteční fázi operace Barbarossa ustupující sovětská armáda na Stalinův příkaz celou vesnici srovná se zemí, ale Němci, kteří oblast obsadí, tu přesto najdou a světu odhalí stovky masových hrobů.
Další kamuflážní akce je zahájena v roce 1943, kdy Rudá armáda během druhé bitvy o Kyjev místo opět obsadí.
V roce 1950 je obec znovu vybudována jako předměstí Kyjeva a v sedmdesátých letech tu dokonce v rámci zahlazování stop plánují velké autobusové nádraží postavené přímo nad hroby. Z plánu sejde, levnější je vše prostě popřít. A když někdo cekne, skončí jako další mrtvola.

Kdo nedá pokoj, zemře
Nejznámějším případem je ukrajinský básník Vasyl Symoněnko (1935-1963), který hroby s několika přáteli odkryje v roce 1962 a nenechá si to pro sebe.
„Ano v místě je několik hrobů, leží v nich oběti zavražděné nacisty v době druhé světové války,“ tvrdí soudruzi a Symoněnko je na železničním nádraží ve Smilovi zmlácen agenty Ministerstva vnitra tak surově, že o pár dnů později umírá.
Jenže pravdu sice lze nakopat do ledvin, ale nelze ji pohřbít. V roce 1989 archeologický výzkum potvrdí, že na místě jsou pohřbeny ostatky stalinských čistek a také 3435 zavražděných polských důstojníků. Kolegů těch, kteří skončili v podobných hrobech v Katyni.