Pokud by jel okolo někdo nezainteresovaný, mohl by se domnívat, že jde o obří prak. Vysílač rovněž připomíná mimozemský objekt či pozůstatek z tajných vojenských experimentů. Přitom má kdysi starost jen to, aby lidé měli co poslouchat.

Středočeské Liblice jsou úplně obyčejná obec, v níž žije kolem devíti stovek obyvatel. Malou vísku lze však jednoduše najít, protože hned vedle stojí monstrózní vysílač. Ve 20. století v okolí postupně postaví celkem tři!

Část první

Technologie v meziválečném období mocně pokročí a o slovo se hlásí rádio. Díky tomu se v Československu hovoří o stavbě výkonného vysílače. V případě místa mají jasno, protože volba padá na Liblice.

Ty leží 35 kilometrů od Prahy, což je zhruba ve středu Čech, dále mu nestíní žádné kopce a navíc blízkost metropole slibuje stabilní přísun elektřiny.

Do země se poprvé kopne v létě 1930, tehdy pod rukama dělníků roste vysílač, který je dnes známý jako Liblice A. Tvoří ho dva samonosné ocelové stožáry, jenž se tyčí do výšky 150 metrů – zároveň jsou od sebe vzdáleny čtvrt kilometru, a tak je propojuje anténa.

Radiojournal, první československá stanice, začne novinku užívat poslední den roku 1931. V provozu vysílač vydrží do 70. let, kdy zastará. K zemi zamíří až na začátku nového milénia.

V moderním stylu

Hned vedle vysílače s přídomkem A je pořádně rušno, protože v srpnu 1936 dorazí do oblasti znovu těžké stroje. A Liblicím přibude další vysoká stavba. Tentokrát jde o vysílač typu Blaw-Knox, jenž svým tvarem připomíná diamant, protože se dole i nahoře sužuje.

Kromě konstrukce se liší také výškou, která je 280 metrů a tím, že ho musí ukotvit ocelovými lany. Svého předchůdce strčí do kapsy i výkonem, který je 600 kW a dokáže pokrýt velkou část území.

Má na starost zejména doplňkové úkoly a slouží například k rušení vysílání zahraničních stanic. Ale ani Blaw-Knox vysílač dlouho nevydrží. Svého času nejvyšší kotvená stavba na světě získává punc národní památky, i tak míří v listopadu 1972 k zemi. Musí totiž uvolnit místo.

Půjde k zemi?

Dělníci nelení a začnou připravovat základy pro třetí vysílač, který překřtí na Liblice B. Opět vznikají dvě věže – ty tentokrát vyrostou až do 355 metrů.

Zajímavostí je, že severní část leží na území Liblic, zatímco jižní sestřička zasahuje do sousední obce Přistoupim. Výstavba trvá do roku 1976 a finální dílo má zásobovat celé Čechy rozhlasovým vysíláním stanice Praha.

Výkon o hodnotě 1500 kW na to má, jenže z úsporných důvodů je v provozu vždy jen jedna věž. Obě opatří speciálními výtahy, které techniky vynesou až do výšky 350 metrů. Žádná jiná zdviž v Česku do tolika metrů nevystoupá.

Liblické „béčko“ umí signál šířit úctyhodně, protože po setmění dorazí střední vlny až na sever Afriky či Skandinávie. Kdysi moderní záležitost postupně zastará, jelikož umí vysílat právě pouze střední vlny, což není pro dnešní dobu vhodné.

K tomu má obří spotřebu elektřiny, a tak Český rozhlas 31. prosince 2021 vysílání přeruší. Mezi lety 2023 a 2025 ho používá komerční rádio, jde však o labutí píseň. I to končí a Liblice B jsou mimo provoz – funguje jen výstražná signalizace.

O jeho osudu se rozhoduje, místní doufají v zachování, majitel vysílače ale opakovaně podal žádost o povolení k odstřelu.