V únoru 1858 se v podhůří Pyrenejí dočkají obyvatelé francouzského městečka Lurdy bláznivého divadla, ze kterého se pro ně vyklube nejlepší kšeft století.
O vše se postará negramotná čtrnáctiletá pasačka Bernadette Soubirousová (1844-1879), kterou matka posílá sbírat do lesa dřevo a cokoli dalšího, co by se dalo prodat.
Ve čtvrtek 11. února 1858 vyrazí do lesa se sestrou Toinettou a kamarádkou Jeanne Abadiovou. U řeky Gávy se za nimi opozdí, a když se ohlédnou, vidí ji, jak nehnutě zírá na malou jeskyni nad řekou. Pak se pokřižuje, poklekne a začne se modlit.
Později tvrdí, že zahlédla zlatavý oblak a v něm ženu v dlouhém bílém rouchu. Není to její poslední návštěva u jeskyně. Na žádost záhadné ženy sem totiž přichází ještě osmnáctkrát. A to i přes zákaz nejprve matky a poté i policisty Dominiqua Jacometa.
Místní kněz, otec Pomian, jí totiž vysvětlí, že zákazy nemusí poslouchat. Zpočátku ji doprovází sestry a kamarádky, které z ní mají legraci, později se přidávají další lidé.
Divadlo bláznivé pasačky
Při desáté cestě už jich je téměř 800. Bernardetta se před nimi při modlitbách dostává do transu. Přestává vnímat okolí a její repertoár je stále divočejší. Sténá, pláče, klaní se, líbá zemi, lozí po kolenou jako pes, hrabe v hlíně a roztírá si po tváři bláto.
Většina lidí ji označí za blázna a její údajné vidění za výmysly. Příliš nadšeně se netváří ani zástupci církve, zejména když jim tvrdí, že žena, kterou ovšem vidí jen ona, chce, aby na onom místě postavili kapli. Není divu, že ji neberou vážně.
V době mezi dubnem a červencem, kdy chodí k jeskyni, totiž v Lurdech propuká doslova epidemie vizionářů. Dívky, ženy, ale i muži upadají do transu, modlí se a zvěstují různá poselství.
Pramen zdraví z Pyrenejí
Možná by Bernardetta skončila zapomenuta jako desítky dalších vizionářek té nábožensky zjitřené doby, kdyby 25. února během své produkce neodhrabala hlínu a neuvolnila tak zanesený pramen.
Podnikaví vesničané se totiž vrátí s motykami, vykopou a rozšíří pramen do malého potůčku, a začnou rozhlašovat, že má zázračné léčivé účinky. Už druhý den jásá první slepec, který si vodou z pramene opláchne oči:
„Lidičky, já zase vidím!“ Slova o zázraku letí krajem, voda jde brzy na dračku a kolem Lurd se rozjíždí výnosný kšeft se zázraky.
V roce 2002, kdy se Jean François Serge po koupeli zbaví ochrnutí levé nohy, už jsou Lurdy považovány za „katolický Disneyland“ s téměř 270 hotely a neméně tolika obchody s náboženskými suvenýry.
Co se nehodí, zapomeňte
Fakt, že voda byla v jeskyni odnepaměti, byl později v rámci legendy potlačen a „zapomenut“. Sama Bernardetta, trpící astmatem, tuberkulózou kostí, rakovinou a revmatismem, však má smůlu. Zázračný pramen jí nepomůže a ona v dubnu 1879 umírá ve věku 35 let.
Zázraku se však přesto dočká. Její tělo údajně nepodléhá rozkladu. Jak ukazuje prosklená hrobka v Nevers. Jenže to, co lidé vidí není její tvář, ale voskový odlitek.
Pod ním je tělo, které seschlo jako samovolná mumie v procesu, zpomaleném nyní i díky hermetickému uzavření ve vakuu.
Zázrak bez záruky
Není ostatně jediná, koho nechá zázračný pramen na holičkách. Jen za posledních 70 let navštíví Lurdy odhadem 300 milionů poutníků, z toho 5 milionů těžce nemocných.
Za tu dobu (od roku 1947) je z tisíců hlášených případů zázračného uzdravení potvrzeno církví 68. Žádný však není tak jednoznačný jako třeba nově narostlá ruka. Byť by to pro boží síly nemělo být o nic obtížnější než postavit na nohy chromého.
Mimochodem, 68 případů je úspěšnost přibližně 0,01 promile. Pokud tedy má být pramen, který Bernardetta v potu tváře vyhrabala, zázračný, tak se příliš neosvědčil.
Kolik je mrtvých na jeden zázrak?
Britský výzkum sice u návštěvníků Lurd prokáže snížení úzkostí a deprese, jenže komu by nezlepšil náladu výlet na jih Francie, navíc obklopen lidmi, kteří jsou na tom prokazatelně hůř? Lékaři mluví o placebo efektu a vztahu psychických a fyzických potíží.
Belgický skeptik Etienne Vermeersch (*1934) začne dokonce pro selektivní a nekritický přístup k zázrakům razit termín lurdský efekt a dodává:
„Během cest do Lurd určitě došlo k většímu množství smrtelných nehod než je počet zázračně uzdravených.“ Navíc k neobvyklým případům spontánního uzdravení, dokonce i u rakoviny, dochází i bez přispění náboženských rekvizit. Jen nejsou tak na očích.
