Římská legie se řadí k boji. Zazní bubny a rozkazy centurionů. Vojáci se seřadí do linie, skryti za hradbou velkých štítů. Před nimi je řeka a za ní nepřítel. Překročit vodní tok nebude snadné, ale není nic, co by římská legie nezvládla.

Na druhém břehu se pustí do boje. A začne vítězit!

V roce 280 př.nl. stojí proti řeckému vojsku, kterému velí Pyrrhos I. Épeirský (?319–272 př.n.l.). Jeho cílem je podrobit si Itálii, na jeho stranu se přikloní nejeden z dosavadních spojenců Říma, ale republika se nevzdá jen tak. Když Římané překročí řeku, vrhne Pyrrhus své voje do boje.

Nerozhodná bitva

Začne nekonečná přetlačovaná bez výsledku. „Vpřed!“ křičí velitelé. „Zpátky!“ křičí vyděšení vojáci. Krev se vlévá do říčky a barví její proud rudě. Ale vítězství pořád není na dosah. Sedm útoků a sedmkrát jsou odraženi.

Pyrrhos vidí, že se musí stát zázrak. Naštěstí má jeden v záloze. Jeho pobočník zamává praporem, zazní zatroubení rohu. Odpoví mu další troubení.

Římská legie se zastaví, muži nevěřícně hledí do údolí, kterým se blíží zástup strašlivých obrovských tvorů, které snad vyvrhlo samo podsvětí. Koně se plaší a nic nepomáhá umění jezdců – kopyta víří vzduchem, zní vyděšený ryk. A s prchající kavalérií se obrátí na ústup i římská armáda!

Starověké tanky

Ony obrovské děsivé tvory získá Pyrrhos od svého spojence, Ptolemaia II. Filadelfose (309 246 př.n.l.), který vládne Egyptské říši. A právě tady, v rozlehlých savanách, se potulují obrovští sloni. Když si člověk může osedlat koně, proč by nemohl i slona?

Navíc to není žádná novinka. Pyrrhovi pošle padesátku vycvičených zvířat, která ale Římané neznají. Panika je na místě. Několik metrů vysoký tvor, na jehož hřbetě sedí lučištníci, chobot chráněný železnými pláty a obří kly, které hrozí každého rozsápat.

Není první

Samozřejmě Pyrrhos není první, kdo v boji slony použije. Už v Ramajáně, staroindickém hrdinském eposu nejspíš ze 4. století před naším letopočtem, se objevuje Airavata, božský slon, který pro ránu chobotem nejde daleko.

A archeologické nálezy dokazují, že v šestém století před naším letopočtem jsou sloni běžnou součástí indických armád.

Třeba král Čandragupta Maurja (340–297 př.n.l.), zakladatel největší říše na Indickém kontinentu, má na vrcholu své moci přes půl milionů pěšáků, 30 tisíc jezdců, 8 tisíc válečných jezdců a 9 tisíc válečných slonů. To už se země při jejich útoku nemálo chvěje!

Ve jménu slonů

Slon je vskutku skvělé zvíře. Na první pohled se zdá, že těch výhod je požehnaně. Pokud na jeho hřbetě sedí velitel nebo král, vidí do všech stran a má přehled o bojišti. Snadno tak může udílet rozkazy, měnit taktiku a přitom jet v čele svého vojska.

V bitevní věži na hřbetě slona sedí lučištníci, kteří snadno mohou zasáhnout nepřítele shora. Plaší nepřátelské koně a dokáží rozrazit šiky nepřátel, kam pak snadno vniknou další vojáci. A pak jsou tu kly a chobot, dost často chráněný zbrojí.

A pokud se dá nepřítel na útěk? Slonovi neuteče. Je totiž rychlejší než držitel rekordu v běhu na sto metrů.

Takhle sloníka neprodáš…

Zdálo by se, že slon je ideální pro boj. Jenže ouha. I přes řadu výhod je tu ještě větší množství nevýhod. Jednak je potřeba je dostatečně krmit a napájet. Slon zkonzumuje tuny sena a kilogramy ovoce. Navíc výcvik trvá tři roky a není vůbec levný.

Stejně tak ne každý slon má bojovou náladu – někteří při prvním náznaku boje prchnou, samice jsou třeba nevhodné úplně. Jsou snadno zranitelní, a když jsou zranění, tak se plaší. Když pak šikovný lučištník sestřelí mahuta, je to katastrofa.

Splašený slon nerozlišuje, kdo je nepřítel a kdo kamarád. Do země zadupe úplně všechny.

Příliš nebezpečné město

To se stane i králi Pyrrhovi. Díky slonům sice vítězí, ale v jednu chvíli si uvědomí hořkou pravdu. „Ještě jedno takové vítězství a jsme zničeni!“ prohlásí a stáhne se zpátky do Řecka. Tady se ale dostane do dalších válek.

V okamžiku, kdy se pokusí dobýt město Argos, ukáže se, jak je válečný slon neefektivní v městském boji. Při ústupu se jeden ze slonů splaší a ucpe bránu, jedinou možnost úniku. Pyrrhos je v pasti a sloni, kteří mu přinesli tolik vítězství, nyní přinášejí smrt.

Nejslavnější tažení

Nejznámějším západním vojevůdcem, který svou sílu opře o slony, je ale Hannibal Barkas (247–183 př.n.l). Během válek s Římem dokáže přejít přes alpské horské průsmyky.

S jeho vojskem jde i 37 slonů a historikové se domnívají, že během přechodu hor neztratí ani jediného. Až teprve bažiny severní Itálie je potrápí. V bitvě u Zamy v roce 202 př.n.l. už Římané ale mají proti obávaným zvířatům vypracovanou taktiku a zvítězí.

Zatímco na západě tím jejich příběh víceméně končí, v Asii pokračuje až do 19. století.