Na základě důkazů zoologů z Univerzity v Idahu si zvířata hrají nejvíce v době, kdy se jejich nervové buňky a nervové systémy vyvíjejí nejrychleji.

Hravější jsou prý pak údajně zvířata s delšími cykly dospívání, takže kupříkladu šimpanzi si hrají delší dobu a komplikovaněji než například ježci…

Prostřednictvím hraní poznávají mladá zvířata svět kolem sebe. Hra je energeticky náročná a do jisté míry i riskantní. Zvíře při ní ztrácí ostražitost a hrozí mu tak například i vyšší nebezpečí od predátorů.

V dospělosti se proto ke hře přinutí jedině tehdy, když výhody hry převažují nad nevýhodami.

Druhy zvířecích her

Zvířecí hry jsou v zásadě trojího typu. Pohybové, při kterých si zvíře hraje samo a rozvíjí svoje pohybové schopnosti, hry sociální, kdy si hrají dva nebo i více jedinců navíc ještě i za účelem rozvoje vzájemných vztahů – a hry s nejrůznějšími předměty.

Právě ty zaujaly vědce u vyder, které si s oblibou hrají s kamínky, různě je převalují v tlapkách a žonglují s nimi… Odborníci nakonec došli k závěru, že s kamínky si hrají zejména vydry, které mají hlad. Jedná se tak snad o jakousi zástupnou činnost?

Různé životní etapy   

Vědci navíc zaznamenávali i jednotlivá kola her – sledovali, jak staré jsou vydry, které si hrají, jestli jsou hravější samci nebo samice a jaká situace hře předchází.

Ukázalo se, že na pohlaví nezáleží, samci i samice si hrají stejně často i stejně intenzivně. Ovšem věk již svoji roli hraje.

Udržet se v kondici?    

Nejméně hravé byly v zajetí chované vydry v plodném věku, protože péče o mláďata vyžaduje poměrně hodně času i energie. Nejčastěji si pak hrála mláďata, která se tak učí a rozvíjejí své schopnosti, jak již bylo uvedeno výše.

Avšak stejně často si hrály i ty nejstarší vydry, kterým již odpadla péče o mláďata. Opakují si tak snad dříve získané dovednosti, aby se udržovaly v co nejlepší kondici?

Boj, či hra?     

Jak ale odlišovat skutečný boj od pouhé hry? Zvířata, která si chtějí jen zadovádět, musí dát partnerům jasně na srozuměnou, že se skutečně jedná pouze o přátelské pošťuchování. Takové sociální hry se v živočišné říši oznamují nejrůznějšími způsoby.

Kupříkladu opice v takovém případě „skáčou přes kozu“, tedy konkrétně přes sehnutá záda jedna druhé, vydry milují vytlačovanou a malé hyeny se zase přetlačují. Zajímavá je skutečnost, že hry savců a ptáků jsou si poměrně dost podobné. Například datel, papoušek nebo zpěvní ptáci se honí stejně rádi jako myši.