O málokteré nemoci můžeme říct, že se s ní setkáváme denně, a pokud se netýká přímo vás, pak jistě někoho z blízkého okolí. Statistika mluví jasně – každý osmý člověk na světě je obézní, každý třetí trpí nadváhu.
Její léčba se po celou historii rovnala boji s větrnými mlýny, v posledních letech se ale karta obrací. Žádnou magickou pilulku ovšem nečekejte.
Agonisté GLP-1 se staly nejdiskutovanějším lékařsko-vědeckým objevem od dob mRNA vakcín.
Semaglutid a tirzepatid, nejprve používané k účinné léčbě cukrovky 2. typu, se proslavily jako nová, vysoce propagovaná třída léků na hubnutí pod obchodními názvy Wegovy, Mounjaro nebo Zepbound.
Semaglutid dokáže napodobit účinek hormonu GLP-1, který reguluje hladinu cukru v krvi a zpomaluje rychlost, s jakou jídlo opouští žaludek, takže lidé se cítí déle sytí.
Tirzepatid napodobuje účinek hned dvou hormonů vylučovaných po jídle střevními buňkami, vedle GLP-1 také polypeptidu GIP. Ty společně působí na pomalejší vyprazdňování žaludku, což pomáhá zvýšit pocit sytosti, snížit chuť k jídlu a také regulovat hladinu cukru v krvi. Schválením agonistů GLP-1 a GLP-1/GIP vstupujeme do nové éry léčby obezity.
Kouzelná pilulka
Lékaři jej mohou předepsat lidem trpících obezitou či nadváhou s přidruženými zdravotními problémy. Ti, kteří do této kategorie „nedorostli“, mohou některé z těchto léků pořídit bez lékařského předpisu.
Zdálo se, že svět našel svou kouzelnou pilulku, a to včetně příjemného bonusu. Krom hubnutí léky normalizují krevní tlak a hladinu cholesterolu a snižují výskyt opakovaných srdečních infarktů a mozkových příhod u osob s diabetem 2. typu.
Vedlejší účinky má ale i paralen, proto ani u léků, které mění tak zásadní funkce jako metabolismus a energetická rovnováha, by neměly překvapit.
S žaludkem na vodě
Nevolnost, průjem či zácpa, bolesti břicha i hlavy, únava nebo zvracení – to jsou některé z možných nežádoucích příznaků uvedených na příbalovém letáku agonistů GLP-1. Nepříjemné účinky lze alespoň zmírnit tím, že se dávka zvyšuje pozvolna.
Zdá se ale, že srovnání s obtížemi spojenými s obezitou je to cena přijatelná, alespoň to naznačuje studie časopisu New England Journal of Medicine, podle které se méně než 5 % uživatelů semaglutidu rozhodlo léčbu ukončit kvůli gastrointestinálním potížím.
Jako závažnější se jeví riziko zvýšeného výskytu nádoru C-buněk štítné žlázy, které se prokázalo při podávání tirzepatidu a semaglutidu hlodavcům.
Ačkoliv u lidí se stejný účinek zatím nepotvrdil, jejich užívání se osobám s touto osobní nebo rodinnou anamnézou nedoporučuje.
Je co zlepšovat
Skutečnost, že existuje mnoho různých podtypů obezity, znamená, že ne všechny reagují na stejný typ terapie nebo léčby. A analog GLP-1 není výjimkou. Jak ukázaly klinické studie, u zhruba 13 % osob s obezitou semaglutid na hubnutí nezabírá.
Problém je, tyto podtypy se vědci teprve učí rozlišovat. Zatím neexistují žádné krevní testy nebo biomarkery, které by napověděly, která léčba bude u konkrétního člověka účinná, a která je ztrátou času. Zkoumají se proto i další přístupy.
Nová generace léků na hubnutí by mohla zahrnovat „trojité agonisty“, které napodobují účinky GLP-1, GIP a třetího hormonu, glukagonu, který rovněž stimuluje sekreci inzulinu.
Zkoumají se i další střevní hormony, které se podílejí na chuti k jídlu, jako je peptid YY. Někteří vědci zase vkládají naděje a úsilí do monoklonální protilátky bimagrumab, která zvyšuje svalovou hmotu a zároveň snižuje množství tuku.
Řada výzkumníků se nicméně shoduje na tom, že současný boom je pouze začátek, teprve první generací léků na hubnutí, které jako takové čeká velká budoucnost.
