Charles Whitman, kdysi slibný student, se postupně proměnil v nebezpečného muže. Jeho životní cesta byla poznamenána osobními problémy, mentálním úpadkem a nakonec i tragickou střelbou na univerzitě v Texasu. Co ho k tomu vedlo?

Zrodí kruté monstrum zhoubný nádor mozku?

Vrací se na Texaskou univerzitu. Tentokrát ho ale v kapse nehřeje stipendium. Na studium si potřebuje vydělat. Pracuje například jako pokladní v Národní bance v Austinu.

Později vezme za vděk dočasným přivýdělkem coby dopravní inspektor Oddělení pro texaské dálnice. Jeho manželka Kathleen mezitím obrací v ruce každý dolar. Jako učitelka biologie na Lanier High School si na žádné velké peníze nepřijde.

Přesto to vypadá, že se Whitmanův život vrací do zajetých kolejí. Dokonce se angažuje v roli vedoucího v místním skautském oddílu.

Rodina se rozpadá

Na povrch ale začínají vyplouvat temné stíny minulosti. Prostředí, ze kterého mladík vzešel, nadále není harmonické. Jeho matka chystá rozvod. Už nedokáže vydržet tyranii surového chotě. Charles jí pomůže přestěhovat se do Austinu.

Když si žena balí kufry, má Charles takový strach z otcovy agresivity, že raději přivolá policejní hlídku. Margaret se v texaském hlavním městě rychle rozkouká. Dokonce si najde práci v kavárně. „Přemluv ji, ať se vrátí zpátky.

Dáme našemu manželství ještě jednu šanci,“ naléhá na Whitmana jeho otec. On ale odmítne. Rozpoutá tím definitivní rozkol v rodině. Vztahy mezi rodiči i sourozenci se rozpadají jako domeček z karet.

Prostě to nezvládám!

Do černých hlubin pomalu klesá i mladíkova psychika. Doléhá na něj stres, který zahání užíváním amfetaminu. Zároveň trpí ukrutnými bolestmi hlavy. Přátelům se svěří, že Kathleen opakovaně fyzicky napadl.

„Děsím se, že jednou budu jako můj otec,“ plní stránky deníku roztřeseným písmem. O svých depresích poví univerzitnímu lékaři Janu Cochrunovi. „Předepíšu ti valium. Co nejdřív bys ale měl zajít za psychiatrem,“ instruuje ho odborník.

Whitman se podle této rady skutečně zařídí. Na konci března 1966 zaklepe na dveře Maurice Deana Heatlyho, experta, který se stará o duševní kondici vysokoškoláků. „Nějak to celé nezvládám,“ stěžuje si během hodinového sezení.

Cítí touhu pálit do lidí

„Co přesně máš na mysli?“ ptá se Heatly. „Rodiče se rozvádějí. Kromě toho na mě padá únava z práce a studia,“ vysvětluje mladík. Exkurzi do svého nitra dokonce doplní slovy:

„Cítím naléhavou touhou začít pálit na lidi z univerzitní věže.“ Výsledkem návštěvy v psychiatrově pracovně je předpis na návykový lék Dexedrin. Jenže víckrát Whitman za lékařem nezajde. V té době nikdo netuší, že mu v lebce roste nádor mozku.

Neví to ani on sám. Zhoubné onemocnění přitom může mít vliv na emoční stránku jeho osobnosti.

Kam se poděla víra?

Schyluje se k nejhoršímu. Dva měsíce před fatálním incidentem se s Whitmanem naposledy sejde pastor Leduc. „Řekl mi, že ztratil víru. Už se nepovažoval za praktikujícího katolíka,“ vzpomíná duchovní na toto setkání.

Když do Texasu dorazí horké léto, mladík ještě stihne vyrazit s manželkou a bratrem Johnem na výlet.

Zamíří do pevnosti Alamo poblíž San Antonia, kde se v roce 1836 odehrála na pozadí takzvané texaské revoluce jedna z nejvýznamnějších bitev za nezávislost na Mexiku. Dne 31. července 1966 si bývalý mariňák koupí kvalitní dalekohled. Ďábelský plán v jeho hlavě už nejspíš uzrál.

Klid před bouří

Kathleen má coby učitelka o prázdninách volno, ale rozhodně nezahálí. Sežene si brigádu jako telefonní operátorka. Den před střelbou ji Whitman vyzvedne. Společně navštíví jeho matku Margaret. Poobědvají s ní.

Odpoledne zajdou na návštěvu k přátelům ze sousedství, Johnovi a Fran Morganovým. Po asi hodině a půl v jejich společnosti se vrátí domů. Kathleen se chystá na noční šichtu. Vypadá to jako obyčejný den jednoho obyčejného páru.

Jenže jakmile se za mladou ženou zavřou dveře, někdejší voják usedne k psacímu stroji. Prsty se rozeběhnou po písmenkách jako kdysi po klávesách klavíru. V tomto případě ale dají vzniknout temnému dílu.

Udělejte mi pitvu!

„Sám sobě vůbec nerozumím. Myslím, že jsem inteligentní mladý muž. Přesto mě v poslední době pronásledují naprosto iracionální představy,“ svěřuje se Whitman papíru. Zřejmě předpokládá, že nepřežije příštích 24 hodin.

Zmíní proto i přání, aby jeho tělo důkladně prozkoumal patolog během pitvy. „Možná objeví něco, co vysvětlí moje činy i bolest hlavy, která mě sužuje čím dál víc,“ myslí si mladík.

Peníze, které po něm zůstanou, chce věnovat na výzkum duševních nemocí s přáním odvrátit další lidi od cesty, po které se chystá vydat on sám.