Za bývalého režimu se dalo sedět ve vězení za ledacos, co dnes stěží chápeme. Třeba za koupi západního vozu nebo cizí literatury. I nevinná legrace v restauraci může skončit tragicky, když v ní sedí konfident.
Peníze, které vám přijdou omylem na účet, jsou cestou za mříže. A na sovětskou vlajku není radno sahat, abyste nepřivolali bezpečnost.
Zatímco humorista František Ringo Čech s kamarády vyvázne jen s podmínkou, když se vydává za tatarského politika, Hana Hegerová končí ve vězení kvůli penězům, jež se k ní dostávají omylem.
Vladimíra Kratinu zachrání milost před vězením za výtržnictví a Mikiho Volka pošlou za mříže kvůli třem knížkám o pražském jaru. Pavel Sedláček zaplatí vysokou cenu za lásku k pěkným autům. Zveme vás mezi celebrity, které skončily ve vězení.
Za bývalého režimu se bohužel zavíralo kolikrát za maličkosti a legraci. Dobře to zná František Ringo Čech (*1943). Kontroverzní zpěvák, bubeník, spisovatel, malíř, scenárista i politik skončí před soudem za recesi.
Tatarský premiér
„Já o tom dokonce píšu v knížce, že jsem byl ministerskej předseda tatarský vlády… Někdo nás udal a druhý den už jsme byli celá vláda ve vězení,“ vzpomíná Ringo.
Řeč je o recesi v oblíbené restauraci, kde František se svými přáteli uspořádá fiktivní rozhovor tatarské vlády, jež se chystá svrhnout vládu Československa. Hosté se náramně baví kromě konfidenta, jenž to na patřičných místech označí za přípravu puče.
Jako premiér tatarské vlády putuje do vazby na Ruzyni jako první. Po třech měsících mu změní obvinění z rozvracení republiky na urážku a hanobení státu. Od soudu si odnáší tři roky podmíněně.
Vyznamenání od prezidenta
Nekončí ale jeho kariéra. Spoluzakládá skupinu Olympic, hraje a zpívá s Jiřím Schelingerem (1951–1981). Dále zakládá Čechovo Prozatímní divadlo. Píše scénáře. V roce 1991 vstupuje do politiky a od roku 1994 sedí v pražském zastupitelstvu.
Od roku 1996 je dokonce poslancem, ale po prohře v senátních volbách z aktivní politiky odchází. V roce 2015 je vyznamenán prezidentem republiky medailí Za zásluhy.
Za bývalého režimu není hanobení či dokonce ničení státní vlajky žádná legrace. O to víc, když se jedná o vlajku Sovětského svazu, jemuž jako jeho satelit podléháme. Vladimír Kratina (*1952) kvůli tomu přichází o rok a půl studia na DAMU.
Milost prezidenta republiky
Osmnáctiletý Kratina se v roce 1971 vrací s kamarády z vinárny na kolej DAMU, kde studuje. Cestou míjejí divadlo Disk, u něhož se válí rudá vlajka, jež nevydržela nápor větru. Dál už se hercova výpověď a svědectví policie rozchází.
„Kratina tvrdí, že vlajku v klidu sebral, sroloval a chtěl odnést na kolej. Druhá verze popisuje, jak po ní šlapal, kopal do ní a divoce mával nad hlavou.“ sděluje web kafe.cz. I s policisty se má poprat.
Díky šikovné obhájkyni a svému profesorovi Otovi Sklenčkovi (1919–1993) nejde sedět za výtržnictví na tři roky.
Ten se za budoucí hvězdu přimlouvá, a tak je soudní řízení zastaveno díky milosti od prezidenta Ludvíka Svobody (1895–1979).
Herec i politik
Díky tomu dnes známe Kratinu jako řidiče JZD Drtikola v Prázdninách pro psa nebo ze seriálu Ulice. Postupně hraje v Divadle Vítězného února, ústeckém Činoherním klubu nebo pražské Ypsilonce. Hostuje i v Národním divadle.
V roce 1999 odchází z filmu, aby se věnoval country hudbě. Nemá ale úspěch a vrací se k filmu. V roce 2018 kandiduje jako nestraník za ODS ve volbách do senátu. Se ziskem necelých 12 procent hlasů končí na třetím místě.
Zpronevěření peněz je vážným trestným činem. Něco jiného ale je, když vám peníze přijdou na účet omylem. Zpěvačka Hana Hegerová (1932–2021) by o tom mohla povídat.
Na účtu jí skončí peníze pro Karla Gotta (1939–2019), které považuje za vlastní výplatu ze zahraničí a soud pro to nemá pochopení.
Zastane se jí Švorcová
Hanu Hegerovou znají nejen u nás, ale i v zahraničí, kde často vystupuje a je hvězdou první kategorie. Ovládá řadu světových jazyků a za svůj zpěv je královsky placena. V roce 1980 dostává na účet milion korun.
V té době ale očekává peníze z německého turné, a proto peníze včas nevrátí. Karel Gott se po nich začíná shánět a podezření padá na Hegerovou. U soudu jí hrozí dokonce deset let za zpronevěru.
Díky přímluvě Jiřiny Švorcové (1928–2011) ale dostává jen půl roku. Z vězení si přináší zajímavé, ale trpké zkušenosti. „Myla jsem záchod a najednou v té rouře slyším: Haničko, zdravím vás!
Takže jsem od té doby věděla, že taková roura může sloužit i jako telefon.“ vzpomíná zpěvačka.
Umírá jí syn
I bez vězení má ale zpěvačka bouřlivý život. Velká dáma šansonu vystupuje v divadle Semafor. S kolegy ze Semaforu si zahraje a zazpívá ve filmu Kdyby tisíc klarinetů. V letech 2002–2003 hostuje v divadle Kalich.
Bohužel ale také pochová syna, jenž umírá v říjnu 2015. Sama umírá 23. března 2021 v nemocnici Na Homolce.
Po vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968 znovu přituhuje. Nenávist komunistické strany se obrací k novým nepřátelům. Mezi ně patří i rokenroloví zpěváci.
K zatykači na Mikiho Volka (1943–1996) stačí dokonce jenom západní literatura a plakáty.
Spolupráce STB
Michal Vítězslav Volek, známější jako Miki Volek, začíná v šedesátých letech s rokenrolem. Vystřídá několik kapel a odchází dobrovolně do psychiatrické léčebny, aby se vyhnul vojně. V roce 1969 odjíždí na turné do Západního Berlína.
Nazpátek si přiváží plakáty, ale také tři knihy a tiskoviny o Pražském jaru. Za to je při pohraniční kontrole zatčen a jedenapůlroční trest si odpykává v drážďanské věznici.
Po třinácti měsících je Volek za doprovodu Stasi vrácen zpět do Československa, kde podepisuje naoko spolupráci s Stb. Ta ale po krátké době zase končí. „Jako informant se ale neosvědčil a byl ze služeb propuštěn pro neschopnost,“ zní výsledek.
Strmý pád
Volkova kariéra sice pokračuje, kvůli užívání alkoholu, prášků a drog je s ním ale těžká spolupráce. Na přelomu 70. a 80. let přichází pád. Daří se mu oženit a začíná studovat dálkově na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy.
Obojí ale končí krachem a po Sametové revoluci si závislost na drogách vybírá svou daň. Zpěvák musí prodat i klavír a kytaru. S kamarádem o sobě natočí dokument. Umírá v srpnu 1996 na krvácení do jícnu.
Bigbeatový zpěvák Pavel Sedláček (*1941) má jednu slabost – pěkná auta. Dnes to není problém, ale za minulého režimu to může být na překážku. V západních vozidlech mohou jezdit maximálně komunisté sami.
Ostatní mají smůlu, a když si pokusí přivézt vozidlo ze zahraničí, končí ve vězení.
Podmínka pro Pilarovou
Sedláčkovi se v roce 1964 nabízí možnost koupit výhodně v Západním Berlíně Fiat 1800. Má ho koupit pro známou Němku žijící v Praze. S vozem ale jezdí výhradně Sedláček, a to celých osm měsíců, než je na udání zatčen.
Stb o jeho činu ví už z Berlína, kde má informátory. Spolu s Pavlem Sedláčkem je zatčena i jeho přítelkyně Eva Pilarová (1939–2020). Ta dostává podmínku za to, že pro Pavla shání valuty.
Zpěvák dostává 18 měsíců za škodu způsobenou československému devizovému hospodářství a auto je mu zabaveno. Trest si odpykává na Borech. Za dobré chování je mu trest zkrácen o polovinu.
Návrat a rehabilitace
Po propuštění je Sedláček vyhozen z divadla na Semaforu a rehabilitován je až v roce 1968. Může jezdit i do zahraničí, ale to končí s příchodem tvrdé normalizace. Přesto nahrává několik desek.
Dodělává si i vysokoškolské vzdělání a na střední hotelové škole si doplňuje vzdělání. V současnosti vystupuje se skupinou Cadillac.