Jak se vypořádat s koncem představení? Příběh režiséra, který zvolil ticho před koncem.

Divadlem zní bouřlivý potlesk. Diváci nadšeně tleskají, herci se uklánějí. Další úspěšná repríza. Když naposledy zajede opona, herci shazují masky a odcházejí domů, diváci se trousí do divadelního baru a domů. Na místě zůstává jen jeden muž. Objeví ho až následující den.

Když ráno technici přijdou připravovat scénu na další hru, na dveřích ředitelské kanceláře najdou lístek „Jsem na jevišti.“ Jenže na jevišti nikdo není. Teprve když zvednou hlavy, aby připravili světla na večerní představení, všimnou si v provazišti mrtvoly.

Je jí Petr Lébl (1965–1999), herec, režisér a nejmladší umělecký šéf Divadla na Zábradlí. V provazišti visí už druhý den a předchozího večera sehráli herci jeho kus pod jeho posmrtným dohledem.

Objev století

Lébl objevuje divadlo už v patnácti letech, kdy ochotnicky hraje v divadle Dopravních podniků. Vystuduje grafickou školu, což pak využije při své profesionální práci, kdy navrhuje originální programy.

Divadlu obětuje vše a do stojatých vod pozdních osmdesátých let se vrhá po hlavě. Rozčiluje kritiky, děsí diváky – a zároveň všechny ohromuje neskutečnou imaginací a pečlivostí.

Neúspěšný…, nebo úspěšný?

Snaží se dostat na FAMU, ale vždy dostane vyrozumění: „Nepřijat pro nedostatek talentu.“ Zkusí alespoň DAMU, kam se dostane na první pokus, ale studium nedokončí. Málo času, příliš mnoho divadla.

Po revoluci zaujme v divadle Labyrint kontroverzní hrou Vojcev, následně odchází jako umělecký šéf do Divadla na Zábradlí. Tady zažívá svou vrcholnou éru.

Příliš mnoho života

Celé představení, od vstupenek přes scénu až po výběr herců, odpovídá jeho představě kompletního zážitku. A vyplácí se mu to. Za dramatizaci her Racek nebo Ivanov získává cenu Alfréda Radoka za nejlepší režii. Jenže jej zároveň trápí těžké deprese.

Hovoří o sebevraždě a má vlastně na výběr – trpět, anebo se otupit léky. Jenže léky z něj vysají emoce a život. Sice bude žít, ale bez svého milovaného divadla. To je možná ještě horší osud než co jiného. A tak se nakonec rozhodne, vše pečlivě připraví a… odejde.