Na podzim roku 1943 se chystá schůzka Spojenců, tzv. Velké trojky. Otázkou zůstává, kde se sejít, aby místo vyhovovalo všem a splňovalo veškerá kritéria bezpečnosti.
„Jako vrchní velitel vojsk na frontě se nemohu vzdálit na delší dobu z Moskvy,“ argumentuje sovětský vůdce Josif Vissarionovič Stalin (1878–1953).
„Naše ústava nedovoluje, abych opustil na dlouho Washington,“ přidává se americký prezident Franklin Delano Roosevelt (1882–1945).
Jedinému britskému premiérovi Winstonu Churchillovi (1874–1965) na místě setkání příliš nezáleží.
Sověti nakonec navrhují potkat se v Teheránu, kde operují jejich vojska, která na íránské území vstoupila v srpnu 1941 podle smlouvy o přátelství mezi SSSR a Íránem. Jejich úkolem je rozprášit zdejší německou špionážní činnost.
Na jihu země zase operují Angličané zajišťující britsko-americké dodávky z Perského zálivu do SSSR. Sověti tvrdí, že zaručí ochranu účastníků, a proto s Teheránem nakonec souhlasí i dosud váhající Roosevelt.
Ráj pro bohaté uprchlíky
Zatímco evropské metropole zničila válka, íránské hlavní město vypadá, jakoby se ho žádný konflikt ani vzdáleně netýkal. Obchody nabízejí obrovský výběr zboží a zámožní váleční uprchlíci z Evropy zde rozhazují peníze plnými hrstmi.
Jezdí v drahých automobilech a navštěvují luxusní restaurace. Válečná inflace ovšem vyhání ceny do závratné výše. Cena pytle mouky je vyšší než roční příjem průměrného Iránce. Zbohatlíkům z Evropy to ale většinou příliš nevadí.
V mase uprchlíků z válkou postiženého evropského kontinentu se zde ovšem skrylo i zhruba 20 000 Němců a mezi nimi spousta hitlerovských agentů.
Zpočátku tu měli ideální podmínky pro svoji činnost, protože šáh Rezá Pahlaví (1878–1944), vládce země, tajně sympatizoval s Německem. Nakonec kvůli tomu musel ale pod tlakem sovětských a britských vojsk v září 1941 abdikovat. Teherán přesto dál zůstává rejdištěm nejrůznějších špionů.
Úzké uličky riskovat nebude
Rus Valentin Berežkov (1916–1998), rada zabývající se sovětsko-americkými vztahy na ministerstvu zahraničních věcí, umí výborně anglicky, a proto dostává za úkol překládat na nadcházejícím teheránském setkání.
„Těžko by se asi hledalo vhodnější místo pro tajné rozhovory vedoucích představitelů válečné éry, než sídlo sovětského velvyslanectví v Teheránu,“ vzpomíná později. Ambasádu ukrývá před zraky veřejnosti kamenná zeď a městský hluk sem skoro nedoléhá.
Hlavní budovu s kanceláří z bezpečnostních důvodů připravují jako rezidenci pro prezidenta USA, protože sovětská a britská ambasáda se nacházejí kousek od sebe, ovšem americká sídlí až na okraji Teheránu.
„Všichni tři bychom zbytečně riskovali… kdybychom se ubytovali tak daleko od sebe,“ píše Stalinovi Roosevelt. Kdyby americký prezident se svou delegací musel denně projíždět celým městem, v davu lidí v úzkých uličkách by ho mohli snadno najít agenti třetí říše.
