Alkohol je metla lidstva,“ soudí nejspíš obchodník John Cadbury a usilovně přemýšlí, jak zabránit chudým Angličanům, aby ho nekonzumovali v tak hojné míře jako dosud. A už to má! „Čokoláda také chutná skvěle!“ 

Ve 2. polovině 19. století se vzácný sladký nápoj postupně mění v levnou potravinu a z luxusních salonů míří do pouličních stánků.

O zákazníky soupeří hned několik výrobců a třebaže je dnes synonymem pro čokoládu Švýcarsko, dva velké „sladké“ magnáty zrodí viktoriánská Anglie. Byť se nikdy nemohli osobně setkat, mezi jejich firmami se rozhoří nelítostný konkurenční boj.

V polovině 18. století si vystudovaný doktor Joseph Fry (1728–1787) otevírá v Bristolu lékařskou praxi. Brzy ale zjistí, že to není nic pro něj, a proto se dá na sladký byznys. Opustí ordinaci a založí čokoládovny J. S. Fry.

Na skutečný triumf v oboru si však jeho rodina bude muset ještě nějaký čas počkat. Největších úspěchů totiž dosáhne až Josephův vnuk Francis Fry (1803–1886).

V roce 1847 jeho zaměstnanci smíchají kakaový prášek, cukr a rozpuštěné kakaové máslo a vzniká směs, která se dá lít do forem. Po novince Chocolat Delicieux à Manger poprvé v pevné formě (dosud se čokoláda prodávala pouze jako nápoj) se okamžitě zapráší.

Druhá polovina 19. století Fryovým přináší úspěch. Díky patentu výhradního dodavatele kakaa a čokolády pro královské námořnictvo se stávají světovou čokoládovou jedničkou!

Čaj vymění za čokoládu

Zatímco Fryovi už vedou úspěšný čokoládový podnik, John Cadbury (1801–1889) ve svých 23 letech začíná v malém obchodě v Birminghamu, kde nabízí hlavně čaj a kávu. Jeho zákazníkům ale více zachutná kakao.

„To je moje šance,“ rozhodne se John a dál už se výhradně věnuje čokoládovému podnikání. Odměna za jeho tvrdou práci přichází v roce1853, kdy svoji čokoládu posílá i na anglický královský stůl. V souboji dvou rivalů, Fryů a Cadburyho, přituhuje.

Jaká bude novějšího podniku odpověď na Fryovu čokoládovou tyčinku? V roce 1868 nabízí první bonboniéru. To je zásah! Dobovému kýči – krabičce, na níž je portrét Johnovy vnučky Jessicy s koťátkem v náručí, nelze odolat. Z obchodů mizí rekordní rychlostí.

Co takhle sladkost se železem?

Během viktoriánské éry se v Anglii dařilo jedné nepravosti, a to falšování potravin. Nevyhnulo se ani čokoládě. Výrobci do ní přidávali, co bylo zrovna po ruce. Šejdíři si oblíbili například namletý suchý hrách, rýžovou mouku nebo bramborový škrob.

Pro ženy, které se necítí dobře, byla dokonce výslovně doporučována čokoláda s přídavkem železitých pilin. Nad nekalými praktikami se tenkrát pohoršoval kdekdo, a tak představitelům země nezbylo, než problém řešit.

Roku 1850 britský lékařský magazín The Lancet oznamuje vytvoření komise pro analýzu potravin. Výsledek její práce je šokující: 39 ze 70 vzorků čokolády obsahuje cihlový prach!

Čisté kakao a nečisté svědomí

Skandál se dotkne i Cadburyových. Nezbývá jim než přiznat, že do svých výrobků míchali škrob a mouku. Teď je na nich, aby si napravili reputaci.

Rozjíždějí reklamu na Cadbury´s Cocoa Essence – naprosto čisté kakao, s jejíž pomocí opět získají ztracenou důvěru zákazníků. Nový výrobek se také okamžitě stává hitem. Čisté svědomí ale nemají ani Fryovi.

Na nově hozenou rukavici sice brzy odpoví, už ale nemají šanci. Cadbury svou agresivní kampaň podpoří ještě návrhem, aby obal výrobku obsahoval procentuální poměr všech přísad. „Stoprocentně čisté, tedy nejlepší,“ je jeho důležitým sloganem.

Fryovi postupně ztrácejí půdu pod nohama a už se nevzpamatují. V roce 1897 na diamantové výročí vlády královny Viktorie (1819–1901) je Cadbury ve výši prodeje úplně převálcuje.