Potřebujeme je, jako potřebujeme k životu jídlo. Jaké je ale správné denní množství cukru a soli? A jak na tom jsme. Nepřeháníme to s nimi někdy? A co nám může předávkování solí a cukrem způsobit? A co bílá mouka?

Cukr byl ve středověku vzácností a často se nahrazoval medem. Dnes je běžnou součástí západní kuchyně. Sladkosti si můžeme dopřávat třeba každý den. Je to ale vůbec v pořádku? „Pěstování cukrové řepy a výroba cukru mají u nás tradici bezmála 180 let.

Řepný cukr se podílí na světové produkci asi 30 procent, ostatních 70 procent zaujímá cukr třtinový,“ říká nutriční terapeutka Věra Boháčová z Fóra zdravé výživy. 40 kilogramů přitom spotřebuje ročně v průměru každý český občan.

Správně by měl ale člověk zkonzumovat jen 22 kilogramů za rok. Protože je cukr jednoduchý sacharid a sacharidy máme obsažené již v mateřském mléce, je cukr nejméně vhodným zdrojem těchto látek.

Měli bychom ho spíše omezovat, protože i když ho umíme strávit, jeho zvýšená konzumace nám dává větší množství rychle využitelné energie. Také vede ke zvýšenému ukládání tuků v těle. Důsledkem může být cukrovka.

Ideální snižování cukru by mělo vypadat tak, že postupně omezíme jeho množství v jídle a slazené nápoje, protože podle výživových poradců stačí člověku deset procent cukru v denním příjmu potravin.

Stačí 5 gramů na den

Sůl potřebuje každý z nás, a to bez debat. Je zdrojem důležitého chlóru a sodíku, které potřebujeme pro udržení rovnováhy tekutin a krevního tlaku a nezbytné jsou pro funkci srdce, nervů a svalů. Stále více a více proniká do naší stravy.

Přitom Světová zdravotnická organizace doporučuje 5 gramů na den dospělé osobě. Lidstvo ale zkonzumuje 15 až 17 gramů na osobu denně.

75 procent pochází z průmyslově zpracovaných potravin, třetinu sníme v pečivu, 15 procent se do jídla dostane během přípravy a 10 procent je v přírodních surovinách a potravinách.

Nadměrný příjem ale poškozuje kardiovaskulární systém, narušuje funkci ledvin, ničí chuťové buňky a snižuje citlivost na slanou chuť. Zvýšený příjem sodíku zvedá také náš tlak, neboť zadržuje vodu.

Odborníci doporučují například při snižování soli používat při vaření bylinky, které zastřou neslanou chuť.

Zpomaluje průchod potravy

U bílé mouky je problém její zpracování. Obilné zrno obsahuje důležité sacharidy. Jeho zpracování ve mlýně ji ale těchto látek zbavuje. To znamená, že energie z bílého pečiva získaná se okamžitě vstřebá jako u každého jiného jednoduchého sacharidu.

Pokud se tedy chceme zasytit na delší dobu, neměli bychom sahat po pečivu z bílé mouky. Bílá mouka navíc zpomaluje průchod potravy trávícím ústrojím. Enzymy nejsou v takovém případě schopné některé její části rozložit a je potřeba více střevních bakterií.

Zatížení větším množstvím živin může spustit problémy – onemocnění jako celiakie nebo alergie na lepek. Vhodné je bílou mouku kombinovat s celozrnnými variantami a s mixovanou zeleninou.