Na světě je nás pořád víc a víc. Zároveň se na planetě stále rychleji mění podnebí a s ním i to, co se kde pěstuje. Odvětví, která se zabývají výživou, proto hledají nové zdroje potravy. To všechno způsobí změny i na našem talíři.

Pravděpodobně budeme brzy jíst jinak než dnes. Podívejme se, co na našem jídelníčku může přibýt.

Předloni v listopadu překročilo lidstvo důležitý milník – na planetě je nás už osm miliard. Přitom to není tak dávno, co jsme slýchali, že je na světě šest nebo sedm miliard lidí. Náš počet stoupá pořád rychleji.

Organizace spojených národů (OSN) sice odhaduje, že zanedlouho se tenhle růst trochu zpomalí, ale přibývat bude lidí i nadále. Země ovšem není nafukovací a zemědělská půda také ne. Jak tolik lidí uživit?

Možná začneme jíst potraviny, které jsme zatím přehlíželi, nebo vůbec neznali. Je libo sušenku z cvrčků, salát z mořských řas, nebo klobásu z vypěstovaného masa?

ČÍM DÁL VÍC LIDÍ

Po dlouhou dobu naší historie žila na planetě méně než jedna miliarda obyvatel. Té lidstvo dosáhlo kolem roku 1800. Před sto lety překročilo počet dvou miliard. Od té doby toto číslo stoupá závratnou rychlostí.

Na to, aby se populace zvětšila o poslední miliardu, jí stačilo jen dvanáct let. Jak je to možné? Životní podmínky lidí po celém světě se zlepšují, takže žijeme déle než naši předkové a méně často než v minulosti se stává, že by umíraly děti.

Zasloužily se o to pokroky v medicíně i ve veřejném zdraví, lepší hygiena a zlepšující se výživa. Dětí se v některých zemích zároveň rodí pořád hodně (nejvíc v africkém Nigeru – tam má jedna žena dnes v průměru sedm potomků).

Ve společnostech, které zbohatnou, lidé obvykle začnou přibývat pomaleji. Proto se očekává, že se zvětšování populace v příštích desetiletích trochu zbrzdí. Pořád nás ale bude hodně.

ZTŘEŠTĚNÉ PODNEBÍ

Počet lidí ale není to jediné, co se během našich životů rychle mění. Proměňuje se také podnebí a s ním zemědělství – tedy výroba potravin, které jíme.

Poslední desetiletí bylo celkově nejteplejší od té doby, co se začaly teploty před přibližně 140 lety soustavně měřit (zapisovaly se samozřejmě už dřív, ale ne na tolika místech světa a tak pečlivě, aby se daly dobře vědecky porovnávat).

To přináší i nezvyklé výkyvy počasí – častější bouře, povodně a sucha a u nás také zimy bez sněhu nebo dlouhé týdny tropických teplot. V některých oblastech začínají růst plodiny, které tam dřív nerostly.

Třeba na jižní Moravě se už dnes dají pěstovat fíky, olivy nebo kiwi. Jinde je naopak takové sucho, že se tam tradičním plodinám dařit přestává. Změny se projeví i na našem jídelníčku.

VYJÍT ZE ZAČAROVANÉHO KRUHU

Některé potraviny budou tam, kde byly tradičně časté, stále hůř k dostání. Zároveň bude muset planeta potravy vyprodukovat víc. Pěstování mnoha plodin, které jíme dnes, je velmi neefektivní.

Potřebují pro svůj vznik příliš vody a půdy na to, kolik lidí uživí – typickým příkladem je maso (krmivo pro dobytek musí samo nejdřív někde vyrůst).

Při chovu hospodářských zvířat zároveň vznikají látky, které přispívají ke změně klimatu, a to celou situaci dál zhoršuje.

Vědci, zemědělci i různí inovátoři se proto poohlížejí po způsobech, jak nakrmit víc lidí a přitom u toho spotřebovat méně zdrojů a napáchat méně škody.

Ke slovu přicházejí řešení jako ze sci-fi filmů a pozornosti se dostává i zdrojům, které zatím využíváme mnohem méně, než bychom mohli.

HMYZ – BÍLKOVINY NA NOŽIČKÁCH

Dovedete si představit, že byste si dali jídlo z kobylek nebo červů? Leckterý Evropan se při tom pomyšlení ošije. V některých částech světa je ale hmyz běžnou potravinou. Jí ho až čtvrtina populace.

Častou pochoutkou je hlavně v tropech, protože místní druhy jsou větší a žijí ve větších rojích, takže se snáze sbírají. I v Evropě včetně Česka ale dnes už existují hmyzí farmy.

Hmyz je zdravý – obsahuje vitaminy a spoustu bílkovin, takže je výživný, podobně jako třeba maso. Přitom je méně náročné ho chovat.

Na to, abychom získali kilo hovězího, potřebujeme v přepočtu 400 čtverečních metrů půdy a 20 tisíc litrů vody (to je přibližně 200 napuštěných van). Na kilo kobylek stačí oproti tomu jen 30 m2 plochy a 2,5 litru vody.

Chroupat hmyzí těla ale není potřeba – z cvrčků se například vyrábí mouka, kterou jde snadno použít při pečení. Časem se hmyz možná ve světě stane jednou z hlavních potravin.

MASO Z LABORATOŘE – ŘÍZKY, KTERÉ NEJSOU ZE ZVÍŘAT

Hodně se v poslední době mluví také o laboratorním masu. Jeho základem jsou zvířecí buňky, které se místo v těle rozmnožují díky živnému roztoku v laboratoři. Není k tomu potřeba tolik půdy ani vody jako k chovu dobytka a nemusí se u toho zabíjet zvířata.

Geniální vynález? Poprvé se burger z takového masa objevil před deseti lety, zatím se ale tato potravina nikde neprodává ve velkém. Její výroba má totiž i nevýhody. Firmám se zatím nedaří nechávat růst maso v dostatečném množství.

Pěstované buňky také potřebují naprosto čisté prostředí, aby se nesetkávaly s viry a bakteriemi, které způsobují nemoci. A pěstování masa je energeticky náročné.

Kdyby se využívala energie z nešetrných zdrojů, při jejíž výrobě vznikají plyny oteplující planetu, nebyla by to žádná výhra. Zdá se tedy, že v tomto oboru jsme ještě na začátku.

Pokud ale výrobci potíže překonají, možná se jednou dočkáme umělého masa i v supermarketech.

ŘASY A SINICE – OPOMÍJENÉ BOHATSTVÍ Z MOŘE

Další nadějná potravina přichází z moře. Není zas tak nová – v Japonsku a Číně se řasy jedí odedávna v salátech nebo polévkách. Ve spoustě jiných zemí na stole zatím obvykle chybí.

V Česku se setkáváme s výrobky z řasy chlorela nebo sinice spirulina, ale znají je spíš jen fanoušci zdravé výživy. S postupujícími problémy životního prostředí ale lidé přicházejí na možnosti, které řasy skýtají.

Nejen že obsahují bílkoviny a další živiny, ale také jsou velmi nenáročné. K tomu, aby prospívaly, některým stačí slaná voda. To je ve světě, který disponuje nedostatkem půdy a omezeným množstvím sladké vody, hotové požehnání. Otázka je, jak je zužitkovat.

Nejčastěji se řasy a mikrořasy zatím prodávají jako doplňky stravy nebo se přimíchávají do pečiva i do krmiva pro zvířata. Některé druhy nejsou jako potraviny ještě ani pořádně prozkoumané. Na využití svého plného potenciálu tento cenný zdroj potravy zatím čeká.

GENETICKY UPRAVENÉ POTRAVINY – MŮŽE NÁM POMOCI KONTROVERZNÍ TECHNOLOGIE?

O geneticky upravených plodinách toho bylo napsáno a řečeno mnoho a desítky let se o nich vedly dlouhé debaty. Tahle technologie funguje ve zkratce tak, že se do nějakého organismu vpraví gen, získaný z organismu jiného druhu.

Vznikne tak nový druh, který má požadované vlastnosti. V minulosti vědci vyrobili třeba výživnější rýži nebo lilek, na který neútočí škůdci. Mnozí lidé se na upravené plodiny dívají s nedůvěrou.

Bojí se, že jsou nezdravé, že by mohly vytlačit původní rostliny, nebo že zkrátka dostatečně jistě nevíme, jestli upravování genů nepovede k něčemu nechtěnému. Tyto technologie se nicméně ve světě pořád využívají.

Dnes se jejich pomocí vědci snaží vytvořit druhy, které lépe obstojí v měnícím se podnebí. Vyvíjí se například pšenice a kukuřice odolná vůči suchu. V Asii se už pěstuje upravená rýže, která dovede lépe snášet záplavy.

PLEVEL – JÍDLO, KTERÉ NÁM ROSTE POD NOHAMA

Slibné potraviny můžeme naopak najít i tam, kde bychom to nečekali – ve škvírách mezi dlažbou, na louce nebo jako nechtěné hosty v záhonku.

Zatímco genoví inženýři se snaží vynalézt odolné plodiny, aby jimi nahradili ty, které kvůli klimatické změně trpí, jednotlivci se můžou zaměřit naopak na rostliny, které odolné už jsou. Ty, které si vesele rostou, i když se o ně nikdo nestará.

Z druhů hojně se vyskytujících u nás jsou to třeba pampelišky, jitrocel, kopřivy, medvědí česnek nebo sedmikrásky. Obvykle kolem nich chodíme bez povšimnutí, a přitom se dají jíst.

Jejich části se dají použít jako zelenina – na salát, do pomazánek nebo do polévek. Naší hlavní potravinou se asi jen tak nestanou, ale můžou nám ozvláštnit jídelníček.

Zároveň vědci některé rostliny, obvykle označované jako plevel, studují, aby zjistili, proč jsou tak odolné. Poznatky by pak mohli využít i při pěstování obvyklých zemědělských plodin.