Jako letuška je ve vzduchu a v letadle jako doma. Jednoho dne se však ten domov ve výšce 10 km rozletí na kusy. O pár vteřin později se řítí k zemi a kolem prší trosky letadla. Před očima jí neběží celý život. Neběží tam nic. Vše pohltil šok a hrůza.
Dvaadvacetiletá srbská letuška jugoslávských aerolinií Vesna Vulovičová (*1950) má mít 26. ledna 1972 volno. Dispečer ji však místo jiné Vesny omylem zapíše na let JAT 367 – linka Stockholm-Kodaň-Záhřeb-Bělehrad. „Nevadilo mi to.
Bylo fajn strávit půl dne v Kodani,“ vzpomíná Vesna později. Na palubu letadla DC-9 nastupuje krátce po půl třetí odpoledne. Pozdraví se s ženami, které právě dokončují úklid, a uloží si zavazadlo.
Exploze při západu slunce
Letadlo s 23 pasažéry a pětičlennou posádkou startuje v 15:20 hodin. Let probíhá klidně a posádka pod velením Ludvika Razdruha se pravidelně hlásí letovým kontrolám.
Naposledy v 16:00, když ve výšce 10 km překračuje hranice mezi NDR a ČSSR. Vesna prochází letadlem a s úsměvem plní drobná přání cestujících, kteří netuší, že jde o jejich přání poslední. Přesně v 16:01:29 totiž dochází k explozi v zavazadlovém prostoru.
Výbuch časované nálože, ukryté v černém kufru mezi ostatními zavazadly, roztrhne podlahu od kokpitu až k náběžné hraně křídel. Stroj plný vyděšených lidí ještě 20 vteřin drží pohromadě a letí, poté se láme na dvě části a řítí se k zemi. Trvá tři minuty, než dopadne.
První pomoc poskytne lesník
Zdá se nemožné, aby takovou katastrofu někdo přežil. A přece. Ze zadní části trupu zaslechnou lidé sténání. Vesna visí z vraku hlavou dolů, zaklíněna pod tělem kolegyně Slobodanky Gavranovičové a přimáčknuta cateringovým vozíkem.
Mezi lidmi, kteří ji objeví, je i lesník Bruno Henke, který za války sloužil jako zdravotník u německé armády. Ví jak postupovat a poskytne jí první pomoc než je převezena do nemocnice.
Utrpěla frakturu lebky, má otok mozku, zlomené tři obratle, několik žeber, obě nohy a ruku, pohmožděná játra a ledviny, desítky tržných ran. Na katastrofu si vinou amnézie nepamatuje.
„První, na co si vzpomínám, jsou rodiče, jak se nade mnou sklání.“ Jenže to už od pádu letadla uplyne 27 dnů.
Zachrání ji nízký tlak?
Dodnes také není jasné, jak je možné, že přežila. Podle výsledků šetření byla pravděpodobně v okamžiku výbuchu v kuchyňce za zavřenými dveřmi. Ty jí ochránily před následky exploze i před podtlakem, který by ji vyrval z letadla ven jako většinu pasažérů.
Náraz pak zřejmě zmírnily stromy a prudký svah, po kterém trup klouzal dolů. Svou roli možná sehrál i její extrémně nízký tlak. „Pravděpodobně ji zachránil před tím, aby jí dekomprese roztrhla srdce,“ uvažují lékaři. Pomůže jí ovšem také její odhodlání.
Jen co se dostane z nejhoršího, začne na sobě tvrdě pracovat. Cvičí, posiluje, prodělává rehabilitační masáže. Přes svá zranění i fakt, že po nehodě od pasu ochrnula, už za několik měsíců odkládá berle.
„Těším se, až začnu znovu létat,“ tvrdí novinářům, kteří její příběh nepřestávají sledovat. Jenže zaměstnavatel ji šoupne do kanceláře, kde pracuje dalších 18 let.
Dodnes zůstává v Guinnessově knize rekordů jako člověk, který přežil nejdelší volný pád bez padáku. Oficiálně 10 160 metrů.
