Student architektury na pražské technice Vácslav Havel (1861–1921) opouští školu krátce před závěrečnými zkouškami. Důvod? Nedostatek financí. Jeho rodiče museli vyplatit věno osmi dcerám. „Nemám ani na otcův pohřeb,“ povzdechne si roku 1884.
Nakonec si půjčuje. Prázdné kapsy ani chybějící doklad o absolutoriu (titul inženýra získá až roku 1917) mu naštěstí nevezmou chuť k podnikání. Začátky jsou ale docela krušné. Bere i drobné stavební zakázky.
„Dělat dláždění na venkově přece není žádná hanba,“ myslí si a jeho předpoklady se potvrdí. Brzy se mu začíná dařit a na začátku 90. let 19. století už skupuje v Praze stavební parcely.
Město se tehdy rychle mění z provinčního sídla v evropskou metropoli a obyvatel přibývá. „V moderních činžovních domech je budoucnost,“ je přesvědčen Havel. Má pravdu.
Fasády pojímá velkoryse
Z prodeje svého prvního činžáku, který roku 1892 staví na rohu pražské Žitné a Příčné ulice. financuje další stavby, ale stejně se neobejde bez úvěrů. Rodí se z něj postupně zkušený stavitel.
Na stavby najímá „pokud možno jen české zaměstnance“, jak později vzpomíná jeho syn Václav Maria Havel (1897–1979), otec prezidenta Václava Havla (1936–2011).
U moderních činžáků s vysokými stropy v patrech a velkoryse pojatými zdobnými fasádami ale stavitelovy ambice nekončí. Vrcholem jeho díla se stává Palác Lucerna.
Elegán s cylindrem
„Miloš byl hezký kluk, pěkně se oblékal a již v sextě nosil v neděli cylindr,“ vzpomíná Václav M. Havel na svého mladšího bratra Miloše Havla (1899–1968).
Elegán s cylindrem přebírá otcovu firmu Lucernafilm, založenou roku 1912, která se v době první republiky stává největší filmovou produkcí u nás. Po druhé světové válce ale k jejímu zrušení stačí jediný škrt perem.
Zanikne roku 1949 výměrem ministerstva financí. O tři roky později Miloš Havel emigruje do Mnichova.
Zašlou slávu Lucernafilmu mu připomínají jenom občasné návštěvy hvězd prvorepublikových snímků, když jim tehdejší komunistický režim milostivě povolí vycestovat na Západ.
