Malý Johann Strauss starší (1804–1849) fascinovaně hledí na housle, jež svírá v ruce romský hudebník, hrající v jejich hospodě U Dobrého pastýře na vídeňské periferii v Leopoldstadtu. Kapely tu muzicírují den co den, někdy třeba jenom za porci guláše.
Právě ony vytvářejí atmosféru vídeňských krčem. K Pastýři chodí řada spisovatelů i skladatel Wenzel Müller (1767–1835) se svým textařem. Malý Johann se mezi muzikanty ocitá ve svém živlu. Poslouchá, napodobuje a zkouší hrát. Jde mu to. Právě hudba mu zřejmě pomůže překonat rány osudu, které na něj doléhají.
Otec skočí do Dunaje
V pouhých sedmi letech mu umírá matka. Ovšem ani další události nejsou moc radostné. Vídeňský kongres spojený s radovánkami pro vyvolené stojí v roce 1815 občany rakouské metropole obrovské peníze. Daně proto letí prudce nahoru, stoupají ceny bytů.
Spousta lidí přichází o majetek, firmy bankrotují. Do velkých finančních potíží se dostává i Johannův otec Franz Borgias Strauss (1764–1816). Za všechno může zřejmě obrovské zdražení palivového dřeva.
Neví, co si počít, a tak 5. dubna 1816 skočí do Dunaje. Po sobě zanechává dvě děti, 17letou dceru Ernestýnu a 12letého Johanna.
Knihy vymění za hudbu
O chlapcovu výchovu se následně stará jeho poručník, krejčí Anton Müller.
„Budeš se učit knihařem,“ rozhodne v roce 1817. Johann sice řemeslo zvládá a v roce 1822 udělá tovaryšskou zkoušku, ale víc než vůně klihu a kůže na desky knih ho láká muzika. Od hudebníků, kteří hrávali v hospodě rodičů, získal první hudební vzdělání.
Dobře hraje na housle a violu a jako 14letý se stává členem orchestru výborného houslisty Ignaze Michaela Pamera (1782–1827).
