Za nejlepší model vlády je považována demokracie. Kdy a kde ale můžeme najít její počátky? A jak demokraticky se chovaly velké říše k obyvatelům území, které dobyly?

Jednu z prvních podob demokratické vlády vytvářejí Athéňané. Politik Kleisthenes (kolem r. 570–asi 507 př. n. l.) zavádí přibližně v roce 508 př. n. l. ústavní reformy.

Vzniká takzvaná búlé, Rada pěti set, do níž každý z deseti athénských obvodů volí losováním 50 svých zástupců.

Moc jenom pro někoho                      

Chod města stejně však ovládá jenom hrstka lidí, protože z přibližně 250 000 jeho obyvatel může hlasovat pouze zhruba 30 000 dospělých mužů.

Na Pnyx, shromažďovací pahorek nedaleko Akropole, se jich přitom vejde asi 6000. Aby muž mohl hlasovat, musí mít oba jeho rodiče athénský původ a on sám musí ukončit vojenský výcvik.

Celou aténskou demokracii ovšem kontrolují velmi přísné zákony, které i za sebemenší prohřešek jako třeba krádež na trhu nařizují smrt stejně jako třeba za vraždu. O zákoníku, který v roce 624 př. n. l.

sestavil aristokrat Drakon, se hovoří jako o krvavém. Zajistí tak poslušnost. Z výdobytků demokracie navíc nemohou těžit třeba ženy nebo otroci.

Nesahají na bohy  

Ukázkou vyspělosti společnosti a demokracie je i skutečnost, jak se dobyvatelé chovají k dobytým. Perská vládnoucí dynastie Achaimenovců se kupodivu k porobeným národům chová celkem tolerantně a nevnucuje jim svoji kulturu.

Slouží jako zářný příklad, jak to mělo vypadat. Vzhledem k velkému počtu národů v Perské říši se zdejší nápisy vyskytují i trojjazyčně – starou perštinou, babylonštinou a elamštinou (jazykem Elamské říše, jednoho z nejstarších státních útvarů na světě).

V úředním styku se ale většinou používá aramejština. Porobené národy také mohou vyznávat vlastní náboženství a platí i většina u nich do té doby vydaných zákonů.