I když pokrývají pouhých 2,5 % zemského povrchu, tvoří tropické deštné pralesy domov pro více než polovinu všech živočišných a nespočet rostlinných druhů.

Amazonský deštný prales, největší prales světa, je s  více než 80 000 druhy rostlin vůbec největším „skleníkem“ na planetě. Je zároveň největší lékárničkou, kterou má lidstvo k dispozici.

„Devadesát procent léků je na bázi přírodních sloučenin. Akorát už dnes nežvýkáme vrbové proutí, ale jednoduše spolkneme acylpyrin,“ uvedla profesorka Jiřina Bartůňková z Ústavu imunologie Karlovy univerzity.

Z rostlin deštných pralesů se derivuje kolem 25 % všech dnes užívaných léků. Z 3 000 rostlin, které vykazují dle americké vládní agentury National Cancer Institute (NCI) potenciální proti-rakovinové účinky, jich je 70 % endemických právě pro deštné pralesy.

Jejich farmakologický účinek je možná širší, než se zdá. Lidé a rostliny sdílí některé geny. Příkladem je gen NPC1, který kontroluje přepravu cholesterolu v organismu.

Protein vyráběný tímto genem je zároveň vstupní branou, kterou virus Ebola infikuje buňku.

Tak mohou rostliny pomoci ve vývoji a testování nových léků proti Ebole.

Zelené poklady

Rostliny slouží farmakologům jako jakési „šablony“, podle kterých syntetizují chemické léky. Předlohu pro syntetické insekticidy představovala látka neostigmin, derivovaná z puchýřnatce jedovatého, liány užívané v západní Africe k léčbě zeleného zákalu.

Botanické bohatství deštných pralesů představuje také potenciál pro další výzkum. Listy některých druhů brambor produkují například lepivou substanci, která lapá a hubí škůdce. Tato přirozená sebeobrana by mohla posloužit k vývoji šetrnějších druhů pesticidů.

Léky v ohrožení

Léčivý potenciál naprosté většiny z necelých 2 milionů známých druhů rostlin ovšem zůstává neprozkoumán – stejně jako sama flora.

Na 2 000 nových druhů rostlin, které se podaří každý rok objevit, tvoří jen pouhý zlomek z celkového odhadovaného množství, které tvoří něco mezi 5 a 50 miliony druhů.

Každý rok je přitom zlikvidováno na 8 milionů hektarů tohoto nepostradatelného ekosystému, což je podobně jako rozloha České republiky. S pralesem mizí v nenávratnu také známé a neznámé rostliny a s nimi i jejich léčivý potenciál.

S tím, jak se viry a bakterie stávají odolnější konvenčním způsobům léčby, představuje tento úbytek aktuální problém.