Německý básník Ulrich von Hutten (1488–1523) absolvuje v roce 1508 univerzitu v Lipsku a zřejmě právě tam nebo při svých dalších cestách do německého Erfurtu, Frankfurtu nad Mohanem a Greifswaldu se během nevázaného studentského života infikuje syfilidou.
Příznaky své nemoci později barvitě popisuje ve svém díle Morbus gallicus (Galská nemoc) z roku 1519. Líčí je tak, jak je vidí pacienti, což je z lékařského hlediska velmi zajímavé.
„Celé hrdlo, jazyk i horní patro jsou plné boláků, jejich čelisti otékají, vypadávají jim vlasy a postupně vyměšují páchnoucí šlemy a výkaly, jež znečistí a nakazí, cokoli potřísní,“ popisuje stav, který dobře zná z vlastní zkušenosti.
Jedenáct pokusů selhalo
Italský lékař a básník Girolamo Fracastoro (1478–1553) ve svém spisu De Contagione popisuje drastický předpis na tehdejší léčbu syfilis:
„Někteří nejprve navrší a smíchají sturač (rostlina – pozn. red.), červený sulfid rtuťnatý a oxid olovnatý, antimon, zrnka kadidla, tělo zahalí hořké výpary a tato strašná choroba je zničena.“ Dodává ale, že „léčba je nejen velmi drsná, ale také zrádná, protože se dech v hrdle zastavuje a jen s obtížemi udržuje chorobou oslabený život.“ Jedovaté proceduře se podrobuje i Hutten.
„Jedenáct pokusů o léčbu, včetně tzv. ošetření mastí, během něhož měl vydržet 30 dní zabalený do ručníků v místnosti plné horkých par, selhalo,“ uvádí ovšem současný německý autor Eckhard Bernstein.
Místo úlevy básníkovi vypadávají vlasy i zuby. Trpí chudokrevností.
Sázka na novinku
Nic neúčinkuje a ve dne i v noci Huttena trápí bolesti. Obrací se proto na své okolí s žádostí o radu. „Spáchej sebevraždu,“ pobídne ho přítel. Hutten odmítne, protože je přece křesťan. Nakonec mu kdosi dává tip na novinku, která by mu snad mohla pomoci.
Jde o guajakové dřevo, dovážené z Hispanioly (dnešní Haiti). Břečkovitá kaše z dřevěných odřezků se přikládá na vředy, odvar pacienti pijí. Efekt léčby, kterou básník vyzkouší i sám na sobě a stane se jejím nadšeným propagátorem, je ale nulový.
Nakonec Ulrich dožije na ostrově Ufenau na Curyšském jezeře ve Švýcarsku, kde na zákeřnou pohlavní nemoc umírá v pouhých 35 letech. Léčba rtutí jeho konec jen uspíšila.