Ani panovnický trůn není zárukou a ochranou před katastrofou. Zejména když se do věci zamotá láska, která se podle všeobecného mínění k důstojnosti panovníka nehodí. Poučení z toho plyne – pokud jste králem, zkuste se nezamilovávat nešťastně.
Alexandr Obrenović (1876–1903) se narodí jako syn srbského krále Milana I. (1854–1901). Když je Alexandr ještě malý chlapec, šokuje král zemi svým prohlášením, že se vzdává trůnu a stahuje se do soukromí.
Alexandr se tak technicky stává králem, i když místo něho vládnou regenti až do okamžiku jeho zletilosti. Hlavní regentkou je jeho matka Natalija Obrenović (1859–1941), která se snaží syna připravovat na náročnou pozici monarchy.
Mladý radikál
Že budou s Alexandrem problémy, to se ukáže poměrně záhy. V roce 1893, ve věku svých 16 let, se totiž rozhodne, že už nebude déle čekat.
Jednostranně a v rozporu s platným právem se prohlásí za plnoletého, zruší regentství, propustí dosavadní vládu a sám se ujme trůnu. Lidové mínění ho v jeho krocích podporuje a načas se mladičký král stává velmi populárním.
Brzy se ale ukáže, jak krátkozraké to bylo. Někdejší král Milan I. zavedl v Srbsku poměrně liberální ústavu a ta se nyní jeho synovi jeví jako trn v oku. Postupuje tedy stejně – prostě ji zruší a zavede jinou, výrazně konzervativnější. Tady jeho popularita už začíná dostávat první výrazné trhliny.
Vyžene i vlastní matku
Korunu všemu ale nasadí manželství. V létě roku 1900 Alexandr oznámí, že si za ženu vezme Dragu Mašínovou (1863–1903), vdovu a někdejší dvorní dámu jeho matky. Alexandrův otec Milan je rozezlený.
Je totiž zrovna toto léto v Karlových Varech, aby tam během lázeňského pobytu dohodl svatbu mladého srbského krále s německou princeznou Alexandrou zu Schaumburg-Lippe (1879–1949).
Alexandr I. s ním své plány ale nijak nekonzultuje a neví o nich dokonce ani předseda vlády, který se o události dozvídá až z novin při návštěvě pařížské světové výstavy.
Po návratu okamžitě abdikuje na protest proti tomuto neuváženému aktu, ale Alexandr si rychle sestaví novou vládu. Když se proti sňatku vysloví i Alexandrova matka, nebere si král servítky a vyhostí ji ze svého království.
Takového dědice nechceme
Svatba proběhne hned v srpnu roku 1900 a za svědka jde Alexandrovi ruský car Mikuláš II. (1868–1918). Ztracenou popularitu mezi lidem a zejména v řadách armády už se ale králi nepodaří získat zpět. A to se mu nakonec stane osudným.
Vojákům vadí, že se na vlivné pozice dostávají lidé ne proto, že by něco uměli nebo byli schopní, ale proto, že vyjadřují loajalitu králi a jeho nové manželce.
Dokonce prosakují zvěsti, že se chystá jmenovat nepříliš urozeného bratra své manželky svým dědicem trůnu. To už je opravdu příliš. Mezi důstojníky se začíná připravovat spiknutí.
V jeho čele stojí Dragutin Dimitrijević (1876–1917), známý pod přezdívkou Apis.
Spiknutí je součástí tajné organizace „Černá ruka“, která později bude mít na svědomí i atentát na arcivévodu Františka Ferdinanda (1875–1914), který povede k vypuknutí první světové války.
Příliš mnoho šatů
května 1903 vtrhnou vzbouřenci do královského paláce. Alexandrovi je okamžitě jasné, že tady půjde o život.
Královské komnaty jsou vybaveny tajnou místností, do které by se mohl Alexandr i se svou ženou schovat, ale novopečená královna si před vchod do této tajné komory nechala postavit novou skříň na své honosné šaty.
V zoufalém pokusu se tedy král i královna pokusí nacpat alespoň do skříně a tam se schovat, ale marně. Vzbouřenci je najdou, zastřelí a jejich těla vyhodí z druhého patra paláce do kupky hnoje.
Když se králova ruka v křeči drží kusu látky, neváhají mu vrazi bajonetem usekat prsty. Národní shromáždění pak místo zavražděného panovníka volí králem Petera Karađorđeviće (1844–1921), který nastupuje na trůn jako Petr I.
