Pes bydlí s vámi, ale vy bydlíte u kočky. Tato věta skvěle charakterizuje kočky, nezávislé domácí mazlíčky. Kdy se ale tyto šelmy staly součástí našich domovů?
První stopy výskytu koček v blízkosti člověka pocházejí z období před minimálně 9500 lety. Z té doby pochází hrob na Kypru, objevený v roce 2004. Nacházejí se v něm společně jak lidské, tak i kočičí kostry.
Ovšem současné genetické studie mluví o tom, že zdomácněly už před 10 000 lety na Středním Východě a poté se přesouvaly do Egypta a na zmiňovaný Kypr. Původ koček zkoumal mezinárodní vědecký tým a soustředil se na vzorky z období 9000 př. n. l.– 100 n. l.
Výsledky publikoval v roce 2017 po desetiletém výzkumu v časopise Nature Ecology and Evolution.
Hlodavci se stahují k obydlím
Matkou všech koček se podle vědců stala kočka plavá.
Nejvíce informací o dávném chovu koček máme samozřejmě ze starověkého Egypta, kde se kočky brzy vyšvihly mezi božstva, získaly vlastní bohyni jménem Bastet, protože chytaly myši v obrovských obilných sýpkách a jenom díky nim nedocházelo k obrovským škodám na úrodě.
První budování sídlišť, které znamenalo stahování hlodavců k nim, datujeme zhruba do období kolem roku 4000 př. n. l. Za hlodavci přicházejí kočky, které hledají potravu.
Smrt za smrt
Lidé velmi rychle pochopí, že kočka pro ně bude skutečně užitečným společníkem. Kočičí umění chytat škůdce ocení. Už kolem roku 3000 př. n. l. se objevují malby koček na stěnách egyptských hrobek a jejich zachovalé mumie.
Zabití kočky se v této zemi trestá smrtí, ublížení kočce potom takovým množstvím zlata, jaké by ji pokrylo od čumáku až po ocas.
