Už je to tak. Smrtící jed obsahuje nejen jablko, které královna vyrobila pro Sněhurku, ale i ta ostatní, která nám vyrábí příroda. A navíc i třešně, hrušky, meruňky i další ovoce.

Ve všech případech se ukrývá v semenech a má ho na triku amygdalin. Biolog Kenneth M. Olsen z Washingtonské university vysvětluje: „Rostliny tvoří kyanid jako součást důmyslného systému obrany.

Živočich při žvýkání rozdrtí barieru, která odděluje kyanogenní glykosid od enzymu aktivujícího rozklad, ty se smísí a enzym začne štěpit kyanid, který zabrání buňkám využít kyslík a naváže se na jeho místo. Působí tak zadušení na molekulární úrovni.“

Velká hromada jablek

Ovšem pokud nejste Sněhurka, nemusíte se krásně červeného jablka bát. Amygdalin se tu vyskytuje dokonce v ještě mnohem menších dávkách než u třešní. Museli byste jadýrek rozkousat opravdu hodně, aby mělo smysl se znepokojovat.

Mandle, kyanidový favorit

Pokud jde o kyanid, draselnou sůl kyseliny kyanovodíkové, jsou mandle jasným vítězem. Existují dva typy, hořké (Amygdalus amara) a sladké (Amygdalus dulcis). Vypadají stejně, hořké však mají mnohem vyšší obsah amygdalinu, až 5 % (tzn.

až 1000 mg HCN/kg), zatímco sladké pouze 0,1 %. U hořkých mandlí se jako nebezpečná dávka uvádí 3 až 5 jader, jako smrtelná pak 10 jader.

Hořké mandle nebrat

Sladké mandle jsou nejen lahodné, ale také nezávadné. Pokud narazíte na hořkou, tak ji prostě nejezte. A když se náhodně připletou k pečení vánočky, netřeba se bát. Během pečení kyanovodík (HCN) vyprchá. Proto také musejí být všechny prodávané mandle tepelně upraveny.