Čingischán, vládce Mongolů, buduje ve své říši silnou armádu. Vojenský řád se pro jeho muže stává samozřejmostí.

V době, kdy evropští vládci obtížně hledají bojovníky, ochotné hájit jejich zájmy, a musejí je štědře uplácet, aby žoldnéři nepřešli k nepříteli, má Čingischán (asi 1162–1227) jednoduchý recept na věrnost a loajalitu.

„Odměňuji své bojovníky podle jejich zásluh, ne podle původu.“ I prostý muž z chudé rodiny se tak může stát nejvyšším velitelem jeho vojska. Pravidla fungování mongolské armády definuje vojenský kodex Jassa. Obsahuje dva nejkrutější postihy:

trest smrti a vyhnanství. Smrt čeká toho, kdo bude odsouzen za paragraf „neposkytnutí pomoci svému spolubojovníkovi v boji“. Vojenské jednotky díky tomu fungují jako jeden muž.

Zeď ho nezastaví

V roce 1211 vyráží Čingischánova armáda do Číny, kde si postupně podmaňuje jedno město za druhým. Čtyři roky poté stojí před 30 kilometrů dlouhou a 12 metrů vysokou zdí, obklopující Peking. Mongolský vojevůdce se ale mohutného opevnění nelekne.

Obyvatele města odřízne od zásobovacích cest. Potraviny v Pekingu postupně docházejí a obléhaní trpí hladem. Ve městě se rozmáhá kanibalismus. V červnu 1215 Peking potupně kapituluje. „Zabijte je.

Nikoho nenechte naživu,“ zpečetí osud místních obyvatel Čingischán. Ještě dlouhé měsíce po krveprolití zdobí ulice města lidské kostry, které vyběluje žhavé slunce.

Hádka mezi syny

Velký chán si ale po úspěšném dobytí čínské metropole uvědomuje, že jednoho dne zestárne a nebude už schopen vést válku. Hledá proto nástupce, který by šel v jeho šlépějích.

Jako prvnímu dává šanci svému prvorozenému synovi Džučimu (asi 1181–1227) během tažení do Chórezmské říše, která se rozkládala na území dnešního Afghánistánu, Uzbekistánu, Turkmenistánu a Íránu.

Když šiky mongolských bojovníků v roce 1220 dorazí k její metropoli Samarkandu (dnes v Uzbekistánu), předává velení právě jemu. Džuči ovšem nevsadí na boj. Nejdříve se rozhodne vyjednávat.

Jeho mladší bratr Čagataj (asi 1183–1242) se ostře postaví proti získání města skrze diplomacii. „Jsi zbabělec. Jenom ženy volí plané řeči místo boje,“ vmete mu do tváře.

V tu chvíli zasáhne Čingischán a vojenskou operaci svěří třetímu synu Ögedejovi (asi 1186–1241), který Samarkand skutečně dobude. Zdejší obyvatelstvo vyžene nebo povraždí. Poraženým nepřátelům uřezávají jeho vojáci hlavy a staví z nich velké pyramidy…

Spor o otce

Po dobytí centra Chorezmů se Čingischán rozhodne svolat kmenovou radu. „Budeme volit mého nástupce,“ pronáší. I teď ale dojde mezi dvěma staršími syny ke konfliktu. „Jsi z proradných Merkitů. Nemůžeme ti věřit. Nemůžeš nám vládnout,“ vyčte Čagataj Džučimu.

Přilije tak olej do ohně spekulacím, kdo vlastně byl Džučiho otec. Čingischánovu manželku Börte (asi 1161–1230) totiž kdysi unesl kmen Merkitů.

V zajetí strávila žena osm měsíců a krátce po návratu se jí narodil Džuči, proto nad ním visí otazník, zda je Čingischán opravdu jeho otcem. Džuči se zle podívá na svého bratra a chystá se na něj vrhnout.

I teď se znovu do jejich sporu vloží Čingischán a opět dá mezi svými potomky přednost Ögedejovi. Když Čingischán roku 1227 umírá, třetímu synovi předává obrovskou říši, v níž žije na 100 milionů lidí.

„Čingischán dobyl dvakrát více než jakýkoli jiný muž v historii,“ dodává k tomu současný americký historik Jack Weatherford. Jeho výboje si vyžádaly asi 30 milionů lidských životů.