Nacistickou propagandu má sice pod dohledem brilantní řečník Joseph Goebbels, i on ale do svých služeb musí povolat stovky zapálených Němců, kteří mu s hladkým fungováním propagandistické mašinerie pomohou.
Jednoho zaměstnance mu však vybere sám Adolf Hitler… Jde o proslulého dabéra Harryho Giese.
Píše se rok 1940 a průběh 2. světové války směřuje k jasnému úspěchu nacistického Německa. Vše vychází podle plánů klíčových pohlavárů, Francie je pokořena a Sovětský svaz netuší, že je další na řadě.
Transporty nepohodlných Židů odjíždějí den co den z různých koutů třetí říše. Je sobota a sál jednoho z berlínských biografů kina praská ve švech. Berlíňané napjatě očekávají, zda bude nový snímek Věčný Žid dílem, které jim utkví v paměti. Filmová novinka začíná…
Přednáška o krysách
„Civilizovaní Židé, které v Německu známe, nám však dávají neúplný obrázek jejich pravého rasového charakteru. Tento film ukazuje skutečné záběry polských ghett!
Ukazuje nám Židy, jak skutečně vypadají, než se skryjí za masku civilizovaných Evropanů!“ rozléhá se sálem energický úvod, který se může poměřovat i s projevy Adolfa Hitlera nebo ministra propagandy Josepha Goebbelse.
Vypravěčem přes hodinu trvajícího propagandistického snímku je oblíbený dabér Harry Giese (1903–1991), který se v průběhu předchozích let stává významným divadelním hercem.
Teď však propůjčuje hlas zrůdnému filmu, kde o Židech mluví třeba jako o „špíně a nákaze“, která se šíří světem a parazituje na běžných Němcích. Podobně jako krysy.
Ty se ve filmu skutečně objeví ve chvíli, kdy Giese vášnivě mluví o „škodách, nákaze a infekčních chorobách“.
Vymývání mozků v kině
Mladý Harry svou kariéru rozjíždí nejprve v divadlech v Magdeburgu nebo Hamburku, do Berlína se dostává až ve 30. letech. Zde se jako jeden z prvních vůbec dostává k dabérské profesi a následně působí i jako hlasový moderátor zpravodajství a dokumentů.
Na pomyslnou špici ho však vynese v roce 1940 až sám Hitler.
Právě dochází ke sjednocení všech filmových týdeníků do jednoho centrálního „Německého zpravodajství“ a Hitler si pragmaticky volí nejoblíbenějšího dabéra, který má zpravodajství namlouvat, což dokládají i dokumenty ze Spolkového archivu.
Hlavní náplní zpráv, jež se vysílaly před začátkem filmu, byly aktuality a informace o probíhajících válečných operacích opepřené pravidelnou dávkou nacistické propagandy.
Šíření lží
Mašinerie funguje tak, že se týden co týden napříč celou Říší rozešle 2000 kopií zpravodajského týdeníku a podobný počet kopií do zemí spojeneckých a neutrálních, opomenuty nejsou ani zajatecké tábory!
Vaz zlomí týdeníku bitva u Stalingradu na přelomu let 1942 a 1943. Lidé se za pomoci polní pošty poprvé dozvídají o skutečné situaci na bitevních polích. Reálné zprávy týdeník vyvrátí jako „nepřátelskou propagandu“ a „rozklad obranných sil národa“.
Hlas Harryho Giese dál přesvědčuje naplněné sály kin, že konečné vítězství je na dosah. Rostoucí počet spojeneckých náletů na německá města ale veškeré naděje rázně ukončí.
Giesova kariéra nejprotěžovanějšího hlasového moderátora se blíží ke konci. První zádrhel v kariéře přijde v letech 1943 až 1944, kdy Harryho skolí žloutenka. Pozici hlavního hlasatele Říše dočasně převezme Walter Tappe.
S koncem války je jasné, že Harry napomáhal fungování zrůdného systému, přesto ale není nikdy potrestán jako pravý zločinec.
Při denacifikačním procesu je vyhodnocen jako neškodný, neboť ani nebyl členem strany NSDAP. Už v roce 1947 tak začne jako hlasatel pracovat v západním Berlíně…