Dennis Nilsen (*1945), nekrofilní sériový vrah, který si dodnes odpykává doživotní trest v britské věznici, patří mezi nejděsivější odhalené zločince minulého století.

Dodnes nejsou jeho pohnutky k brutálnímu usmrcení nejméně 15 homosexuálních mladíků jasně vysvětleny – motivem má být osamělost a touha po společnosti.

Mužským vzorem je pro Dennise už od dětství zbožný dědeček, s nímž po piknicích podniká dlouhé procházky přírodou. Jeho smrt je pro chlapce zásadním zvratem a zřejmě i počátkem duševního rozvratu.

Stává se uzavřeným, nekontaktním, už v 15 letech vstupuje do armády, kde končí ve velmi příznačné stravovací sekci jako řezník. Právě v té době začíná navazovat vztahy s muži. Sám sebe ve snech vidí jako mrtvolu v otevřené rakvi.

Dokonce se nahý balzamuje olejem, líčí se do umrlčích barev a nad vlastním odrazem v zrcadle masturbuje.

První normální vztah a první vražda

Klidným obdobím se stává jeho vztah s Davidem Gallichanem (*1935). Potkávají se v gay baru a společně tvoří harmonickou domácnost se zahrádkou a psem.

Štěstí trvá dva roky, ale neudržovaný vztah spěje k rozpadu a Nilsen utápí svou samotu v alkoholu a gay komunitě. Po jedné z pitek končí doma s 18letým mladíčkem. V tu ránu ho posedne touha chlapce u sebe navždy udržet.

Nejdříve ho zuřivě škrtí kravatou a nakonec polomrtvého muže utopí v kýblu vody. Jeho tělo obřadně a něžně omyje, osuší a ze strachu jej ukryje v domě pod podlahou.

Z náhlé pohnutky se stává série

Netrvá dlouho a jeho vnitřní zvíře žádá další oběť. Několik měsíců po první vraždě se pokouší usmrtit dalšího hocha, který ale z krvelačných spárů uniká.

V podniku pro homosexuály tak Dennis svede turistu Kennetha Ockendona (1953–1979), jenž se zakrátko stává jeho jedinou veřejně pohřešovanou obětí.

Nevědoucí Kenneth poslouchá hudbu ve sluchátkách, zatímco k němu zezadu přistupuje Nilsen, který v následujících minutách muže uškrtí. Jeho tělo pak přidá ke své první mrtvole pod podlahu.

Zásadní otázka: Kam s ním?

Jenže těla začínají v domě tlít a místo na další potenciální mordy se tenčí. Dennis Nilsen, zdatný řezník, se tak rozhoduje těla naporcovat ve vaně, jejich části rozvařit ve velkých hrncích a zbytek zabalit do speciálně nakoupených kufrů.

A po „úklidu“ postupně vraždí dalších sedm homosexuálů, mezi nimi i skinheada, který si na radu Nilsena nechává na krk vytetovat nápis „cut here“. Zbytky těl pálí v ohni na zahradě, vnitřnosti schovává u domu, aby se do ostatků mohly vrhnout lišky. Nakonec se kvůli hádkám s domácím musí z domu odstěhovat.

Nová adresa, stejně krvavá cesta

Ale ani na nové adrese Nilsen neopomíjí volání krve. Zabíjí další dva muže, ale v podkroví se mu hůř zbavuje částí těl, a proto je začne nasekané splachovat do záchodu.

Po další vraždě ale dochází k ucpání odpadů a vyděšený instalatér nález až příliš podobný lidskému masu hlásí na policii. Po prvních minutách předstírání se Dennis přiznává, kde ukrývá zbytky těl. „Jde o jedno nebo dvě těla?“ ptá se inspektor.

Vrahova odpověď jej šokuje: „Ve skutečnosti patnáct nebo šestnáct…“ Dochází k jeho okamžitému zatčení a následnému usvědčení z šesti vražd a dvou pokusů o vraždu. Dostává nejvyšší možný trest – doživotí. Historie si jej bude pamatovat jako „Laskavého vraha“.