„Kéž by Bůh dal a tyto výpočty mohla pohánět pára!“ vzdychá Charles Babbage (1791-1871) nad složitými logaritmickými tabulkami. Jsou plné chyb a způsobilo to už celou řadu technických katastrof. Nadaný anglický matematik se tedy pouští do návrhu prvního počítače na světě!
Když řekneme „počítač“ na počátku 19. století, nemáme na mysli zařízení, ale člověka provádějícího výpočty. První výsledek Babbageova snažení má tedy jméno jiné – diferenční stroj.
Geniální návrh se dostává na veřejnost roku 1822. Železný rám se soustavou ozubených kol, os, pružin a čepů umí vypočítat několik sérií čísel a dočasně data uložit pro pozdější použití.
O 12 let později vzniká vylepšený „analytický stroj“, který už je řízen programem, má aritmetickou jednotku, paměť i tiskárnu.
Vše je na skvělé cestě! Kdyby se vyřešily technické problémy a sehnal dostatek financí, všechny následující příběhy by se možná odehrály mnohem dřív. Nakonec svět musí počkat ještě více než 100 let…
Revoluční rodina Z
„Chtělo by to nějaký stroj, který zvládne automaticky řešit zdlouhavé algebraické výpočty,“ navazuje na starou myšlenku německý inženýr Konrad Zuse (1910-1995).
Jako inženýr v továrně na výrobu letadel se pouští do svého snu, pro který nikdo nemá pochopení. Pracuje tedy v obýváku svých rodičů, kde se v roce 1938 rodí prototyp počítacího stroje Z1.
Autor však spokojen není, všechno hned rozebere a pustí se do vylepšené verze. „Zet dvojka“ už k výpočtům používá obvody na bázi elektromagnetických relé, paměť má ale mechanickou.
Pořád to není ono!
Teprve když Zuse potkává inženýra Helmuta Schreyera (1912-1984) a založí s ním společnost Zuse Apparatebau, v květnu 1941 spatřuje světlo světa první programovatelný počítač – legendární Z3. Zabírá polovinu místnosti a konečně je celý složený z elektromagneticky ovládaných částí.
Odpověď na všechno!
Vývoj k dnešním počítačům pokračuje mnoha cestami. Jednu z nich zachycuje kresba z 20. let minulého století, kdy houf kluků v jedné londýnské ulici hraje hokej. Jen zapomenutý Alan Turing (1912-1954) s hokejkou v ruce pozoruje cosi na zemi.
Samotář s Aspergerovým syndromem se odmalička snaží odhalit principy jevů kolem sebe. Což brzy přejde do základních otázek matematiky a logiky!
„Existuje algoritmus, který by uměl rozhodnout, jestli je dané matematické tvrzení pravdivé?“ Na tehdejší klíčový problém odpovídá Turing v roce 1936 modelem zařízení, které má odpovědět na jakoukoliv logickou otázku.
Princip „Turingova stroje“ se stává jádrem budoucích počítačů!
První pracující pradědeček
Ale konečně dost teorie. Po druhé světové válce vznikají první počítače používané v běžném provozu. Jedním u nich je ENIAC, který svou kariéru zahajuje 12. února 1946 na Pensylvánské univerzitě. A až do roku 1955 poctivě slouží americké armádě.
Plně elektronkový stroj zvládne provést 5000 operací za vteřinu (u dnešního nejvýkonnějšího počítače je to 200 biliard) a říká se mu „Velký mozek“.
Má ale své mouchy. Spotřebuje tolik energie, že při jeho provozu kolabuje pouliční osvětlení! Také kvůli poruchám denně několik elektronek vyhoří. A na pracovišti zabírá celých 63 m2, což není nejpraktičtější.
Postupně se budou počítače zmenšovat. Na druhou stranu však dnešní nejvýkonnější umělé mozky světa zabírají mnohem větší plochu!