Netvor s vybraným chováním! Peter Kürten (1883–1931), přezdívaný také jako „Düsseldorfský netvor“ nebo jako „Düsseldorfský vampýr“, se rodí v Německém císařství šest let před Adolfem Hitlerem (1889–1945).

Jeho činy ale první ani druhá světová válka nezastíní, do historie se zapisuje jako nejsadističtější německý vrah se zoofilními, pedofilními a nekrofilními sklony.

Už Kürtenovo dětství začíná jako temný detektivní případ a dává tušit, že z Petera roste narušený člověk. Spolu se svými 12 sourozenci a rodiči žije v jedné místnosti, otec je zloděj, alkoholik a násilník.

Navíc jej usvědčují a zavírají do žaláře za znásilnění jedné ze svých dcer. Mimoto znásilňuje i svoji manželku a svědky jsou všechny jejich společné děti.

Násilný kolotoč začíná od útlého dětství

Ve věku osmi let se Peter seznamuje s mužem, který sbírá zaběhnuté psy a trýzní je k smrti. Společně s nimi sexuálně obcují a masturbují. Rok nato kvůli dětskému sporu na řece Rýn shazuje svého kamaráda z voru.

Jeho a dalšího chlapce, který se pokouší o záchranu tonoucího, zatlačí pod plavidlo. Utopí je. Zřejmě jde o první oběti, první krok na dráhu sociopatického vraha.

Také ztráta chlapcova panictví silně pokřiví jeho pohled na svět. Pokouší se totiž znásilnit svou sestru, po vzoru svého otce. Když mu pokus nevyjde, najde „štěstí“ jinde – u další své sestry.

Sadistické týrání němých tváří

Kromě toho ale svůj sadismus rozvíjí se svým zoofilním kolegou na zvířatech. Znásilňuje ovce i prasata a bodá při tom do nich nožem.

S hospodářskými zvířaty obcuje na loukách v okolí Düsseldorfu, zkouší znásilňovat kozy, vychutnává si horkou krev, která z nich během styku prýští.

A protože jako chlapec není pro dívky k seznámení zajímavý, jde v mezilidských vztazích cestou násilí. Navíc mu zvířata přestávají stačit. Začíná toužit po tom, aby v jeho přítomnosti vyprchával život z člověka.

Pokus o první dívčí mord

V devíti letech na nádraží pomáhá ztracené slečně, která hledá městskou dívčí ubytovnu. Nabídne jí galantně doprovod a táhne ji městem temnými uličkami. Nakonec zamíří do parku. Dívka zaváhá, ale s pohledem na milého společníka přikývne.

O pár kroků dál se malý chlapec z ničeho nic změní v šíleného maniaka. Přiskočí k ní, ucpe jí rukou ústa a pomalu ji dusí.

Náhodný kolemjdoucí ale na kluka zakřičí a tím dívce zachrání život. „Stejně ta holka nebyla hezká, zkrásněla by maximálně, když bych ji zavraždil,“ honí se Kürtenovi hlavou při útěku.

První vězeňská zkušenost

Po dovršení 15 let se za krádež dostává poprvé do vězení a přichází také první skutečná vražda. Během vloupání do kolínského hostince znásilňuje desetiletou dívku, která spí v patře domu, o jedno poschodí výš než rodiče. Poté ji škrtí a nakonec bodne nůžkami do krku, svou pozdější oblíbenou zbraní.

Nemůže si pomoct, touží si svou vraždu podepsat a na místě činu zanechává kapesníček s iniciály P. K. Za vraždu tak jde do vězení strýc děvčete, Peter Klein. Následuje řada dalších loupeží, krádeží, ublížení na zdraví, pokusů o žhářství… A vězeňské tresty.

Vězeňská éra psychopata

Těch si postupně „užívá“ polovinu svého života. Střídavě ve výkonu trestu odnětí svobody tráví 24 let. Mezi tím okrádá dívky submisivního typu, potlouká se a vyhledává prostitutky. Padlé ženy mu vlastně slouží i jako učební pomůcky.

Sleduje, jaký stisk je dostatečně silný, aby bolel. Vybírá si slabé dívky a v duchu plánuje velké vražedné procitnutí.

Ve vězení si nechává dělat tetování a patří mezi buřiče, kteří porušují řád. Jednoduše není nijak nenápadná voda, co břehy mele. U zabíjení jednotlivců ale nekončí. V duchu sní o žhářských útocích, při kterých budou trpět desítky lidí.

Zvíře v Kürtenovi spí velmi krátce

Ve svých 38 letech Peter Kürten působí navenek zklidněně. Po dalším z mnoha trestů odnětí svobody se usazuje. Ve skutečnosti ale v domě zahaleném nocí přepadává další spící dívku, přestože je u činu vyrušen. Útočí na lidi na ulici – sekyrou.

Nezabíjí je, stačí mu, že z nich prýští krev. Zdá se však, že nachází spřízněnou duši. Během návštěvy v domě své sestry poznává svou budoucí manželku. I ona už má svůj vražedný delikt za sebou. Osm let jí bývalý přítel slibuje, že se rozvede a pojme ji za svou ženu.

Po smrti své choti ale slib neplní a milé nastávající paní Kürtenové dojde trpělivost. Svého milence zastřelí. Stojí ji to pět let za mřížemi.

Klid před vražednou bouří

Po boku své ženy se Peter stává uhlazeným, tichým, ale důvěryhodným mužem. Hezky se obléká, aktivizuje se v odborech, chodí do kostela na pravidelné bohoslužby.

Jako obyčejný slévač se účastní zasedání politických spolků a přes svou všudypřítomnost se stává neviditelným. Ve skutečnosti jde ale jen o zástěrku, jakési naplnění aktu pohodlí. Kürtenova manželka o svého chotě pečuje a ten si to náramně užívá. Jediný důvod, proč s ní chce být, je ten, že nechce být sám.

Nastavený životní styl ho baví asi osm let, pak už nemůže své sexuálně-agresivní vášně udržet na uzdě a nastává doslova vražedná série.

Obětí může být kdokoliv

V Düsseldorfu, kam se stěhuje, v noci pronásleduje 50letou ženu. Nejdříve za ní jen uvážlivě kráčí, pak ji mile osloví a obratem jí zasadí na 25 ran malými nůžtičkami. Ženin život zachraňuje náhodný chodec, který Kürtena vyruší a přivolá lékařskou pomoc. Náš vrah tak hledá další krvavé naplnění.

O několik dní později je nedaleko místního kostela nalezeno zohavené tělo malého děvčete. Policisté konstatují, že neúspěšně znásilněná oběť je pobodána a následně upálena.

Krátce na to je v příkopě nalezena mrtvola nůžkami ubodaného 45letého mechanika.

Hysterická veřejnost a bezbranná policie

Strach obyvatel Düsseldorfu nezná mezí. Bezradná policie nemá žádné indicie k usvědčení vraha a mezi oběťmi neexistuje žádné věkové či pohlavní pojítko. O sériovém vrahovi koluje řada neuvěřitelných historek. Prý svým obětem saje krev. Jí jejich vnitřnosti.

Píše se rok 1929, německá společnost polyká vyrovnání po první světové válce, celosvětovou hospodářskou krizi a formuje se v ní nacismus a komunismus. A vrahem může být kdokoliv – soused, knihovník nebo prodavač vstupenek pouti, jež se ve městě usadila.

Ve jménu klidu

Brzy dochází k dalšímu napadení ženy. Někdo jí přes krk hází laso a strhává k zemi. Celý akt přeruší kolemjdoucí, kteří – stejně jako minulí svědci – nedokážou říct víc, než jen že muž je mladý a rychle běhá.

Policejní profil vraha tak působí stroze – maniak, který umí rychle utíkat. Na tento popis ale sedí každý třetí muž. Stejně tak i duševně nemocný epileptik, který se s radostí ke všem zločinům přizná.

Přestože každý ví, že obviněný mladík má z jakéhokoliv setkání panickou hrůzu a při sebemenším kontaktu utíká, dochází k falešnému usvědčení. Kromě bláznivého doznání ale chybí exaktní důkazy o jeho vině a vyšinutý jedinec končí na psychiatrii.

Nové běsnění vražedného netvora

Druhá Kürtenova vražedná vlna následuje čtyři měsíce po velkém odhalení „Düsseldorfského netvora“. Žena, která se po městě prochází s neznámým mužem, po odmítnutí sexuálních nabídek utrží 14 ran malým nožíkem.

Ovšem přežije a je jediná, kdo maniaka může tváří v tvář identifikovat. A to se později i stane.

Den nato jsou objevena těla dvou uškrcených malých dívek s podříznutým hrdlem. Přichází však začátek Kürtenova konce, který paradoxně otevře 21letá Marie Budlichová, původem Češka, která do Düsseldorfu přijíždí 14. května 1930.

Příběh svědeckého ztraceného dopisu

Budlichovou na nádraží obtěžuje bezdomovec, jehož zažene přítomný gentleman a dívce navíc nabídne v nočních hodinách doprovod domů. Jde samozřejmě o Kürtena, který se za krátkou chvíli snaží mladou ženu znásilnit.

Na její úpěnlivé prosby si ale útok překvapivě rozmýšlí. „O tomhle byste nikomu nic neřekla, že ne?“ ptá se Kürten. Když otřesená dívka naznačí, že v žádném případě, vrah se s tím spokojuje a rychle odchází.

Marie celou událost popisuje své přítelkyni v dopise, ale splete v rozrušení adresu a psaní končí na oddělení nedoručených zásilek. Zde dochází k otevření dopisu a po jeho přečtení je předán do rukou německé policie.

Náhodné dopadení masového vraha

Vyšetřovatelé v příběhu tuší svého podezřelého a bez zbytečného zdržování Marii Budlichovou vyhledávají. Ta je vede k domu, kam se ji neznámý muž snažil zatlačit. Policisté tu narazí jen na Kürtenovu manželku, kterou ihned zadrží.

Žena ví, co se děje, vždyť sám Kürten se jí den předem svěřuje, že právě on je tím, koho hledá německá policie.

Zabijákovi je jasné, že se blíží konec jeho neopatrné vražedné jízdy. Náhoda s dopisem tak pomůže tomu, aby Peter Kürten ještě ten den ve svých 47 letech putoval za mříže.

Jen prokazatelné činy

Obžaloba düsseldorfské bestie čítá několik desítek zločinů. Jde o 15 pokusů o vraždu, 11 vražd dokonaných, 20 případů žhářství a ublížení na zdraví. Sám se ale, po krátkém tvrzení o své nevinně, přiznává k 79 trestným činům.

Necelý rok po dopadení, 23. dubna 1931, je vrah odsouzen k trestu smrti. V průběhu čekání na exekuci je Kürten zpovídaný psychiatrem Karlem Bergem, který své poznámky zveřejňuje v publikaci Sadista. Zde uvádí, že Peter byl motivován jen a pouze sexuální rozkoší.

Počet bodných ran obětí podle něj dokazuje, že vrah prodlužoval svou stimulaci, ke které potřeboval jen jediné – krev. Ještě téhož roku, 2. června 1931, je Kürten popraven na gilotině. Jeho poslední slova? „Chci slyšet šplouchnutí vlastní krve.“

Monika Harčaríková