Zima zalézá až do morku kostí, když malá baculatá Martha dorazí v kočáře za manželem do vojenského ležení. Navzdory útrapám dlouhé cesty se cítí dobře a za chvilku všichni společně zasednou k večeři. I důstojníci si tentokrát nechají obhroublé vtípky od cesty. Manželka jejich velitele jim vytvoří pohodovou atmosféru.
Muži ve Washingtonově rodě mají ve zvyku ženit se nad své postavení a brát si bohatší ženy, než jsou oni sami a v téhle tradici úspěšně pokračuje i George Washington (1732–1799), který si 6. ledna 1759 si bere Marthu Dandridge Custisovou (1731–1802).
Poprvé se s ní setkal v březnu 1758. Mířil tehdy k lékaři do Williamsburgu a cestou se zastavil u svého přítele Williama Chamberlayna. Shodou okolností byla tehdy na večeři pozvána i mladá vdova Martha. Je „malá baculatá.
Trochu těžkopádná, se směle vyklenutým nosem, který odporoval její povaze, velkýma očima, jež často zavírala, a ústy, která otvírala jen zřídka, protože si nikdy nebyla jistá, zda neřekne něco nevhodného,“ charakterizuje ženu Herre.
Ona sama sebe popisuje jako „staromódní virginskou hospodyni, která jede jako hodiny, je pilná jako včelka a cvrliká jako ptáček“. Žádná výrazná krasavice, ale žena pro život. Washington pochopí, že našel to, co hledal: tichou partnerku, která bude věrně stát po jeho boku.
Sebevědomí mu nechybí
Na své farmě v Mount Vernonu poblíž Alexandrie ve Virginii, kde strávil velkou část dětství a nyní si ji pronajal od vdovy po svém nevlastním bratrovi, proto Washington dělá během léta 1758 rozsáhlé úpravy.
Chce, aby sídlo bylo co nejluxusnější a mohlo přivítat novou paní příjemným komfortem.
„Byla to poněkud riskantní sázka na budoucí vývoj událostí, protože se to všechno dělo dříve, než se dozvěděl o tom, že je Martha volná,“ líčí jeho kroky současný americký historik Joseph Ellis.
George si ale věří, i když je Martha jako bohatá vdova se dvěma dětmi a velkým množstvím půdy a spoustou otroků opravdu žádanou nevěstou, která si na nedostatek nápadníků rozhodně nemůže stěžovat…
Uniformu vymění za pohodlí
Přesto zvolí právě George. Realisticky vidí svoji budoucnost a vytvoří pilíř rodinného života a její peníze a pozemky, zděděné po prvním manželovi, otevírají Washingtonovi dveře do nejvyšší společnosti.
„Vzdal jsem se vojenského života a již brzy se usadím s vhodnou partnerkou zde, kde se budu moci věnovat vlastním záležitostem lépe než dřív, protože budu mít věci pod přímou kontrolou,“ píše z Mount Vernonu krátce po svatbě.
Kariéra bohatého farmáře mu rozhodně nabízí lepší perspektivu než nejistá budoucnost profesionálního vojáka. Proto si užívá života zemědělce, který netrpí nouzí. Období polních prací si zpestřuje třeba honem na lišku.
S manželkou navštěvuje plesy a divadelní představení nebo tráví večery u biliáru.
Pod britským tlakem
„Paní Martha se stala Washingtonovou důležitou oporou, zejména v těch mimořádně vypjatých a těžkých chvílích, které mu nastaly o šestnáct nebo sedmnáct let později (doba války za nezávislost – pozn. red.),“ míní spisovatel Ivan Brož (1938–2012).
Spokojený farmář Washington se čile zapojuje do politiky. Jako nově zvolený zástupce Virginie v Prvním kontinentálním kongresu se ocitá veřejnosti na očích. Na vlastní kůži cítí odcizení mezi Anglií a jejími severoamerickými koloniemi.
Čelí tlaku anglických obchodníků a bankéřů. Za tabákovou úrodu ze svých plantáží totiž dostává stále míň peněz. I úroda je kvůli snižující se kvalitě půdy stále menší a menší, až v roce 1766 není prakticky žádná.
Výnosy z půdy jsou sice mizivé, ale povinnost odevzdávat daně samozřejmě trvá. Proto se Mount Vernon stále více zadlužuje. Ještě v roce 1770 by Washington rád spory mezi kolonisty a mateřskou zemí urovnal, jenže situace spěje k vyostření konfliktu. Brzy už chápe, že jediným řešením je nezávislost na Británii.
Těžký úkol
Druhý kontinentální kongres ve Filadelfii 10. května 1775 sestavuje za Washingtonovy účasti petici proti britské vládě. V ní kolonisté stále ještě nabízejí různé kompromisy. O měsíc později 15. června 1775 už však Washington opět obléká vojenský kabátec.
K boji nemá chuť, sám celou situaci komentuje slovy: „Vynaložil jsem všechno své úsilí, abych se tomu vyhnul.“ Má ale smůlu. Představitelé kongresu totiž dobře vědí, že už bojoval na straně Britů, a proto zná jejich zvyky i slabá místa.
Jako vojevůdce je pro ně ideální. Ovšem čerstvý velitel armády tuší, jak nelehkého úkolu se ujal. Má mizivé zásoby střelného prachu i zbraní a místo vycvičené armády jenom nepříliš zkušené civilisty.
Navíc v prosinci 1775 britská vláda petici kolonistů definitivně odmítá. Ukáže na ně prstem jako na povstalce a zakazuje komukoli, aby s nimi vyjednával. Válka za nezávislost je vyhlášena.
Divadelní hra pro velitele
V nelehké životní situaci stojí Martha po Washingtonově boku. Dokonce je ochotna cestovat i deset dní, jen aby navštívila svého manžela ve vojenském táboře. Například v prosinci roku 1777 se Washington zrovna nachází ve Valley Forge ve státě Pensylvánie.
Když sem dorazí Martha se svým doprovodem, bez rozpaků zasedne s Georgem a důstojníky, kterým její muž velí, k malé večeři. Během jejího zimního pobytu dokonce dojde i na zábavu.
Vojáci totiž secvičují divadelní představení hry Cato, kterou si jejich velitel obzvlášť oblíbil, a na jaře ji všem předvedou. O povyražení není nouze. Během bojů za nezávislost v letech 1775–1781 se Martha stává hostem ve všech zimních vojenských táborech.
