Skip to content

Zahrada hraběte Canala: Proč do ní nesměli vstoupit Židé?

„Každý, kdo sem chce vstoupit, bude muset zaplatit,“ rozohní se hrabě Canal. Je mu smutno z toho, jak návštěvníci trhají listy a květy vzácných rostlin, které tak pracně pěstuje. Věří, že vstupenkami ochrání svoji botanickou zahradu před nájezdy neposlušné veřejnosti…

Hrabě Josef Emanuel Malabaila de Canal (1745–1826) kupuje na počátku 80. let 18. století vinici na pražských Královských Vinohradech. Muž, který je milovníkem umění (sám skládá hudbu) a vědy, se ovšem nespokojí jenom s ní. Přibírá i nedaleké usedlosti. Usazuje se v Praze a nechce jenom sedět s rukama v klíně. Na svých pozemcích zakládá roku 1782 velkou zahradu. Jako prezident Královské společnosti nauk a člen Společnosti rolnictví a svobodných umění chce okolí ukázat, že není jenom teoretikem, který posedává v salonech a diskutuje. Své znalosti umí převést do praxe. Ve své botanické zahradě pěstuje různé plodiny a chová dobytek (švýcarské krávy) i drůbež.

Hrabe Josef Emanuel Canal vzdělává české zemědělce.
Hrabe Josef Emanuel Canal vzdělává české zemědělce.

Zahrada si na sebe vydělá

Zakládá sad ovocných stromů, kde roste až 800 druhů jabloní. Vybuduje první výzkumnou botanickou stanici, kde se od roku 1787 vyučuje hospodářsko-technická botanika. Šlechtí v ní brambory, jetel, vojtěšku i cukrovou řepu a nechává zde i vybudovat malý cukrovar. „Má tak mnoho hrůzného, že připadá v ní tísnivá úzkost. Leží ve tmě, vchod je úzký, sestupujeme několik stupňů do temnoty. Mrtvé ticho nás obklopuje…“ líčí historik Josef Emler poustevnu v Canalově zahradě otevřené roku 1791. Pražané ji pokřtí na Kanálku. Oblíbí si ji a vyrážejí do ní na nedělní procházky. Pro hraběte Canala přitom není zahrada prodělečným podnikem. Díky prodeji vypěstovaných plodin a vstupnému si na sebe dokonce vydělá.

Pražané s oblibou chodí do Kanálky na nedělní procházky.
Pražané s oblibou chodí do Kanálky na nedělní procházky.

Místo obávaných zkoušek

Často tu hrabě také pořádá večerní slavnosti pro pražskou smetánku, v roce 1812 je jeho hostem i rakouský císař František I. (1768–1835). Do zahrady ale nesmí Židé. Jinak osvícený hrabě je nemá rád. U vstupu proto visí tabulka: „Židům a psům vstup zakázán“. Pod dohledem hraběte Canala se v zahradě předvádějí zemědělské novinky. Například v roce 1817 se sem rolníci jenom hrnou, obdivují nový stroj na mletí šrotu. Společnost rolnictví tu pořádá přednášky a zkouší nové hospodářské úředníky. Později tento úkol převezme Vlastenecká hospodářská společnost. Než v roce roku 1851 úplně zanikne, obávané zkoušky tu složí asi 2000 hospodářských úředníků.

Častým hostem zahradních slavností se stává i rakouský císař František I.
Častým hostem zahradních slavností se stává i rakouský císař František I.

Na skvostu se staví

Jako člověk oddaný půdě ovšem hrabě Canal dobře ví, jak důležitá je pro zemědělce předpověď počasí. Podporuje proto zakládání hvězdáren i meteorologických stanic. Konec svého života ale stráví v ústraní sepisováním vědeckých prací. Sláva jeho zahrady, která stávala v místech dnešní pražské ulice U Kanálky, náměstí Jiřího z Poděbrad a Riegrových sadů, ale bohužel skončí jeho smrtí. Pěstování plodin upadá, až je na konci roku 1884 zahrada zrušena a rozdělena na stavební pozemky.

Vstup do bývalé zahrady v dnešních Riegrových sadech. Větší část Canalovy usedlosti posloužila jako stavební pozemky.
Vstup do bývalé zahrady v dnešních Riegrových sadech. Větší část Canalovy usedlosti posloužila jako stavební pozemky.
Foto: pdocplayer.cz, wikimedia.org
Právě v prodeji
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Historie Zobrazit více …