„Nepřeji si nic jiného, než aby můj otec zemřel,“ pronáší tichým hlasem teprve 13letý carevič Alexej před svým zpovědníkem. Pravoslavný duchovní se ani nezarazí, ani svého svěřence nepokárá.

K chlapci se naopak mírně nakloní a šeptem mu sděluje: „Bůh ti odpustí. My všichni si přejeme jeho smrt, neboť lid velmi trpí.“

Život v komnatách kremelského paláce se na sklonku 17. století nese ve zvláštním tichu. Ve zdejších zdech osaměle vyrůstá carevič Alexej Petrovič (1690–1718), syn a následník cara Petra I. Velikého (1672–1725).

Když mu bylo pouhých osm let, otec se rozhodl definitivně zapudit jeho matku Jevdokiji Lopuchinovou (1669–1731). To syn otci nikdy neodpustí. „Je to lenoch a budižkničemu,“ je zase o svém dědici přesvědčený Petr I.

Diplomatický skandál

Napětí mezi otcem a synem ochotně přiživují ruští bojaři, kterým nejsou po chuti Petrovy reformy. „Buď se podvolíš a zůstaneš následníkem, nebo půjdeš do kláštera a staneš se mnichem,“ tlačí car na syna, který je mu tak nepodobný.

Alexejovo řešení? Zmizet z otcova dosahu! „Polský šlechtic Kochanskij milostivě žádá o přijetí,“ uvádí v listopadu 1716 komorník mladého muže k rakouskému vicekancléři Fridrichu Karlu Schönbornovi (1674–1746).

Při setkání mezi čtyřma očima se pak tajemný muž císařskému úředníkovi přiznává ke své pravé totožnosti: „Jsem carevič Alexej, následník ruského trůnu a císařův švagr.“ Vídeň je rázem na nohou. Tohle zavání obrovským diplomatickým skandálem.

Císař je na vážkách

„Otec na mě chystal léčku, chtěl se mě násilím zbavit,“ tvrdí pak Alexej před císařem. Karel VI. (1685–1740) je zahnán do úzkých.

Má riskovat otevřený konflikt s Petrem I., který nyní syna urputně hledá? Nebo se má přiklonit na Alexejovu stranu? „Kdyby se vrátil do Ruska jako car, mohl bych ovládat dění v Moskvě.

Mohl by se stát v mých rukou poslušnou loutkou,“ zauvažuje na okamžik habsburský panovník. Pro jistotu ještě požádá o radu anglického krále Jiřího I. (1660–1727).

Chce také vědět, zda by Anglie případně poskytla careviči azyl. V dopise přitom vyjádří obavy, že Petr I. může skutečně usilovat o Alexejův život…

Sliby chyby

Car zatím zuří. Po stopách svého syna posílá tajné agenty. Do Vídně záhy přichází oficiální ruský dotaz na místo Alexejova pobytu. A Karel VI.? Hraje o čas a mlží. O carevičově pobytu prý nic neví.

„Vydejte nám následníka trůnu,“ dožaduje se v březnu 1717 na císařském dvoře Petrův věrný služebník Alexandr Rumjancev (1677–1749). Karel VI. poté raději nechává Alexeje dopravit do Neapole, kterou nedávno získal do svého vlastnictví.

Ani tamní carevičův pobyt ale nezůstává před ruskými agenty dlouho tajemstvím. Petr I. následně posílá do Itálie své vyslance a velmi vstřícný dopis: „Podřídíš-li se, ujišťuji Tě a slibuji před Bohem a jeho soudnou stolicí, že nebudeš potrestán…“

Kdyby Karel VI. stále nechtěl careviče vydat, u slezských hranic se jakoby náhodou shromažďují ruští vojáci a řinčí zbraněmi. Císař podléhá tlaku.

Alexej se v říjnu 1717 vrací do Ruska. Okamžitě po návratu ho ale Petr donutí, aby se veřejně vzdal svého nástupnictví. Následně je uvězněn v Petropavlovské pevnosti v Petrohradu a zbičován. 28. června 1718 zde umírá na následky krutého mučení. Podle některých pramenů byl v přítomnosti svého otce udušen polštářem.