Skip to content

Prastaré tajemství herbářů: Vyrobte si také jeden!

Bestiář a herbář, jedny z žánrově nejoblíbenějších knih středověku. Zatímco bestiáři se dnes již každý směje, herbář představuje trvalou výpovědní hodnotu o bylinách různých lokalit, často i s radami, které mohou přijít lidem vhod i dnes. Zkuste si také jeden vyrobit!

Herbář není renesančním výdobytkem, jak by se mohlo na první pohled zdát. Jak je doopravdy tradice herbářů stará, dnes již nikdo nezjistí – květiny i dřeviny jsou křehké a můžeme se jen dohadovat, kolik prastarých herbářů podlehlo zubu času či válečnému běsnění znepřátelených říší. Nejstarší dochovaný herbář pochází z Číny, vytvořen byl 2700 př. n. l. Čína tak představuje jednu z mála kultur, která dokázala kontinuálně zachovat část svých „knižních“ dědictví (většinou těch kusů, které se nemohly stát jádrem sporů s přechody mezi vládnoucími dynastiemi).

24e6dd94ed5b45c1723761e0d42f28f5
Slavný Mattioliho herbář.

První český herbář vypadá proti čínskému jako batole vůči mudrci – pochází totiž až z let poměrně nedávných, konkrétně roku 1517. Jeho autorem je lékař z Litomyšle, J. Černý. Do svého herbáře poskládal na 380 bylin, okomentoval je i s možnými účinky a celé dílo nazval „Kniehou lekarskou“. Do dnešních dob si bohužel v očích laické veřejnosti slávu neuchoval – na rozdíl od Mattioliho, tvůrce nejslavnějšího evropského herbáře, který byl překládán do mnoha jazyků a s určitými obměnami je vydáván dodnes. Historicky první překlad pro nás učinil Tadeáš Hájek z Hájku v Praze roku 1562.

THajek
Tadeáš Hájek nám přeložil Mattioliho herbář.

Středověký herbář neznamenal jen knihu s nalepenými či nakreslenými květinami, ale i léčitelskou příručku, radící, na jaký neduh je která bylina vhodná. V dnešních dnech již klasické herbáře, tvořené opravdovou květenou, potkáváme zřídka. Při výuce se dává hlavní slovo multimedialitě, jak vypadá příroda, nám tedy ukazují stroje.

Specimen_Vitellaria_paradoxa
Typický dnešní herbář, ale postaru dělaný.

Jak si udělat vlastní herbář?
Nejprve je nutné nasbírat byliny. Při jejich výběru dáváme přednost typickým zástupcům (nezdeformovaným, ne příliš malým – jaké rostou u cest, ani přerostlým). Od každé čeledi by nám mohlo stačit několik zástupců. Rostlinu se doporučuje vyrýpat ze země i s kořenovým systémem, což vyžaduje trpělivost a zručnost. Celou rostlinu očistíme, nejlépe šetrným opláchnutím hlíny. Srovnanou (tj. narovnané lístky, květ…) květinu vložíme mezi dva papíry, zatížíme a necháme lisovat. Mnoho lidí volí jakožto ideální těžítko knihy. Zde se musí počítat s vlhkostí, kterou může sušící se rostlina uvolnit a naše knihy poškodit. Volte proto těžké, ale ne příliš hodnotné svazky. Papíry je dobré měnit téměř každý den, květina musí být pro dobré schnutí v úplném suchu, jinak hrozí zežloutnutí vlivem tlení. Naopak dobře usušená květina si zachová svou původní barvu.

8
Výroba herbáře v praxi.

Vyschlou bylinu vlepíme do připraveného herbáře pomocí tenkých proužků izolepy – musí zachytit všechny části rostliny, aby nedošlo k poškození, ale přitom pokrývat poměrně malé části. Je-li květena přespříliš velká, rozdělíme ji na několik poměrných kusů (dlouhý a stejný stonek můžeme zredukovat na půlku) a vlepíme vedle sebe. Druhým problémem se může stát květina s hlízou. Cibulku se nesnažíme zmáčknout mezi dva papíry, ale její prostředek vyřízneme tak, že nám zůstane viset na stonku jako jemný plátek. Sušení hlíz trvá o poznání déle, než pouhé kořenovité bylinky. K přilepené květině vlepíme i lístek, který udává jméno byliny (česky a latinsky), řád, datum sběru a lokaci.

Foto: csc.edu, wikipedia.org/Marco Schmidt, SBBG Herbarium - https://www.sbbg.org
Právě v prodeji
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Historie Zobrazit více …