Řečtí učenci hořekují. Před jejich zraky se oheň zmocňuje tisíce vzácných svitků. Díla, na nichž pracovali ti největší vzdělanci starověkého světa, jsou nenávratně ztracena. Přesto se prý bibliotéka mohla z rány ještě vzpamatovat. Její osud možná zpečetilo něco jiného…
Dědic největšího vojevůdce všech dob Alexandra Velikého (356 – 323 př. n. l.) Ptolemaios I. (367 – 283 př.
n. l.) nechá v Alexandrii vystavět velkolepý chrám Músaion, který se na několik staletí stane nejvýznamnější badatelskou institucí starověkého světa. Ve svatostánku svobodně bádají stovky učenců, jejichž veškeré výdaje navíc hradí stát.
To však není jediné unikum, kterým se alexandrijský Músaion může pochlubit. „Chci, aby v Alexandrii bylo shromážděno veškeré vědění světa,“ vysloví prý neskromné přání další z egyptských panovníků Ptolemaios III. (285 – 222 př. n.
l.) Vědomosti ze všech koutů Země se v egyptském přístavu určitě nikdy nenacházely, zato však při Músaionu vznikla knihovna, jaké nebylo rovno. Obsahovala prý na sedm set tisíc svitků! Co se s nimi stalo?
Oběť války?
Proslulý římský politik Gaius Julius Caesar (100 – 44 př. n. l.) se ocitá v úzkých. Připletl se do mocenských sporů mezi Kleopatrou (69 – 30 př. n. l.) a jejími sourozenci a nyní je obklíčen v Alexandrii. Jak si s tím poradí?
„Zapalte lodě,“ vydává rozkaz vojenský stratég. Požár přeskakuje z přístavu na budovy. Plameny zachvacují i nejcennějšího poklad egyptského města – alexandrijskou knihovnu. Má tedy zničení slavné instituce na svědomí Caesar? To není zcela jisté.
Zatímco někteří historikové prohlašují, že při boji o egyptský trůn byla zničena drtivá většina písemných památek slavné bibliotéky, jiní tvrdí, že ohni padl za oběť „pouze“ sklad Músaionu. Kdo však, pokud to nebyl Caesar, zasadil knihovně poslední ránu?
Pryč s pohanskými spisy!
Slavná knihovna plná pohanských bludů prý byla trnem v oku alexandrijskému patriarchovi Theofilovi (v úřadě cca 385 – 412 n. l.) Ten údajně nechal zničit i Serapeum, kam byla přemístěna většina spisů z původní bibliotéky.
Znamená to tedy, že za konečnou zkázu centra starověké vzdělanosti jsou zodpovědní křesťané? Možná, že spisy spálili jiní fanatikové.
Roku 641 n. l. dobudou Alexandrii muslimové pod vedením slavného válečníka Amrama ibn al ´Ase (585 – 664 n. l.). Arabský vojevůdce se táže chalífy Umara (581 – 644 n.
l.), jak má naložit se vzácnými svitky z alexandrijské knihovny. „Spalte ty knihy. Buď obsahují totéž co Korán, pak jsou zbytečné, nebo obsahují něco jiného a pak jsou škodlivé!“ vydává rozkaz muslimský vůdce. Al – ´As prý bez řečí vyplní jeho příkaz.
Cenné svitky podle legendy skončí jako topivo v muslimských lázních. Současní znalci historie o této verzi události ovšem pochybují.
„V době arabského výboje nebylo v Alexandrii knihovny většího rozsahu, která by stála za zmínku. Arabové tedy nemohli knihovnu zničit z prostého důvodu, že tam žádná nebyla,“ napsal český historik a orientalista Ivan Hrbek (1923 – 1993). Co tedy způsobilo zánik nejslavnější knihovny všech dob?
Zničily instituci úřady?
Nenasytné plameny stravující největší poklad dávných civilizací – to je obraz jako z apokalypsy, který se velmi dobře hodí na filmová plátna.
Podle americké historičky Heather Phillips má však konečné zničení alexandrijské knihovny mnohem prozaičtější důvod. Daleko více než požáry údajně uškodila vzdělávací instituci byrokracie.
„Například – římský císař Marcus Aurelius Antonius pozastavil platby Músaionu, zrušil stipendia jeho členům a vyloučil všechny zahraniční vědce… Alexandrie se stala místem mnohých perzekucí a vojenských akcí.
Která instituce láká a drží vědce světového věhlasu, když je město zmítáno válkami a čistkami?“ upozorňuje historička na důležitá fakta.
Tvrdí, že pro život knihovny je nezbytné, aby se o v ní uložená díla někdo staral, studoval je a získané poznatky dále šířil.
Bez přítomnosti učenců nemá centrum vzdělanosti smysl. Může tedy za konečnou zkázu alexandrijské bibliotéky neochota Římanů podporovat vzdělanost?
