Bývalý taxikář Kim Dae-han (1947-2004) má pifku na celý svět. „Je mi 56 let. Před dvěma lety jsem po mrtvici částečně ochrnul a od té doby jsem nezaměstnaný,“ stěžuje si a propadá depresím, které ho přivádí až k úvahám o sebevraždě. Nechce ji však spáchat někde stranou, ale na veřejném místě plném lidí.
Když to úterní dopoledne nastupuje do soupravy 1079, nikdo si ho nevšímá. Až do okamžiku, kdy vytáhne zapalovač, z tašky vyloví krabici od mléka plnou hořlaviny, odšroubuje víčko a začne vykřikovat proč škrtne. Několik cestujících se ho pokouší zastavit.
„V 9:53, vypukla rvačka, během níž se muži podařilo škrtnout a krabice explodovala,“ popisuje později události policejní vyšetřovatel Kim Byong-hak. Vlak právě vjíždí do stanice Jungangno a když se dveře otevřou, je už vůz v plamenech.
Lidé, mezi nimi i hořící Kim, vybíhají ven. Zatímco běží k východu, oheň se šíří izolací mezi vrstvami hliníku, které tvoří plášť vozů, hořlavé jsou i plastové sedačky a podlahy.
Během dvou minut je v plamenech celý vlak, stanice se plní hustým dýmem a všude šlehají plameny.
Špatná rada zabije desítky lidí
V tu chvíli na druhou kolej vjíždí souprava z opačného směru. Dveře se otevřou a hned zase zavřou. Všichni zděšeně sledují ohnivé peklo za okny.
„Řidič nám z reproduktorů oznámil, že máme zůstat sedět, že vlak brzy odjede,“ vzpomíná Lee Chang-ho. „Čekali jsme však marně.“ Automatický požární detektor totiž vypne napájení a vlak se nerozjede.
Zatímco cestující začínají kašlat v houstnoucím kouři, řidič Choi Sang-Yeol žádá instrukce. Dispečeři nařizují vypnout motor a běžet ven. Choi poslechne, vytažením klíče však vypíná palubní baterie a tím zamyká ve vlaku 79 cestujících.
Většinou studentů, kteří jeli do škol nebo mladých prodavaček, které jely do práce v centru. Uniknout se podaří jen několika z nich, ostatní zemřou.
Těla jsou spálena k nepoznání
Požár zuří ve stanici ještě tři hodiny. Vlaky nejsou vybaveny hasicími přístroji, stanice nemá protipožární systém ani nouzové osvětlení.
Mnoho z těch, kterým se daří uniknout z vozů, proto ve tmě a kouři ztratí orientaci a udusí se při zoufalém hledání východu. Když je požár konečně uhašen, naskýtá se hasičům a záchranným jednotkám v troskách děsivá podívaná.
„Většina těl byla spálená k nepoznání, některá byla spečená dohromady a z některých zůstaly jen ohořelé kosti,“ vzpomíná hasič Park Chang-shik. Celkem hasiči objeví 198 těl, některá zničená tak strašně, že se je vůbec nepodaří identifikovat.
Přichází trest
Když se město vzpamatovalo z prvního šoku, zvedla se vlna hněvu. Byli zatčeni oba řidiči, několik dispečerů a také neúspěšný sebevrah Kim Dae-Han, který unikl ohnivému peklu a byl ošetřen v jedné z nemocnic.
Účastníci rozzlobených demonstrací žádali trest smrti, soud ho však odsoudil „pouze“ k doživotnímu vězení. Řidiči Choi Sang-Yeol a Choi Jeong-hwan vyfasovali 4 a 5 let za nedbalost při výkonu funkce. Pod tlakem veřejnosti prošlo metro rozsáhlou bezpečností úpravou.
