Řidiči taxi je nezvykle horko. Zákazník, kterého veze, mu nahání husí kůži. Než se podívá do zpětného zrcátka, proletí mu hlavou projektil. Na místě umírá, vrah bere jeho vůz a jede za další obětí.

Za dvojnásobnou chladnokrevnou vraždu si Martin Vlasák od soudu odnese doživotní trest. Dodnes sedí ve věznici na Mírově. Patří mezi skoro padesátku lidí s tímto nelítostným verdiktem.

Pohltí ho automaty

Vlasák se narodí v roce 1974 do rodiny, v jejímž čele je otec alkoholik. Pro jeho abnormální lásku k „nasávání“ se s ním proto rozvede manželka.

Vezme syna Martina a dceru a přestěhuje se do Valdic u Jičína, kde se také podruhé provdá, a to za dozorce valdické věznice. Vlasák se několikrát snaží dostat k policii, jeho snem je podle všeho ,,pomáhat a chránit“.

Vzhledem k tomu, že ale nemá maturitu, je několikrát odmítnut. A tak se místo k policii uchýlí k hracím automatům. Jenže jak známo, tyhle ,,hračky“ dokážou udělat z člověka velmi rychle žebráka. Nejinak tomu je i u Vlasáka.

Postupem času se kvůli automatům stále více topí v dluzích a ,,visí“ téměř každému ze svého okolí. Rozhodne se proto peníze obstarat nelegální, a navíc brutální cestou.

Obětem nedá šanci

V noci 15. května 1998 si v Hradci Králové objedná taxi. Pod bundou ukrývá pistoli CZ 75. Taxikáři nařídí, aby s ním jezdil pomalu městem sem a tam. Drožkáři se tahle objednávka hodně nezamlouvá, a tak zákazníka raději vyhodí.

Tím si pravděpodobně zachrání život. Další řidič (28) ale takové štěstí mít nebude. Toho si Vlasák objedná vzápětí. Jednou ranou do hlavy ho popraví, vezme peníze, auto, mladíkovo tělo vyhodí na ulici a mizí pryč.

Přijíždí k nedaleké čerpací stanici, kde chce taxi odstavit. Jenže čerpadlář (46) ho zahlédne, a tak ho během chvíle čeká stejný osud. Schytá jednu ránu do hlavy a jednu do krku. Vrah si poté odnese z kasy necelých 14 000 korun.

Vše „vysype“ kámošovi

Po vraždách se Vlasák sebere a jede za svým známým, Emanuelem S., kterému všechno vyklopí. Ten na nic nečeká, a jakmile se za Vlasákem zaklapnou dveře, volá policii. Ta tak jde najisto a druhý den vraha zatýká.

Soud začne v roce 1999. Obžalovaný svou vinu dokola popírá. Usvědčí ho ale třeba otisky na místě činu. Jenže i pro to má Vlasák vysvětlení. Vše podle jeho výpovědi nastražil právě Emanuel.

Tvrdí, že ho na jeho popud právě onoho 15. května unesli tři rusky mluvící cizinci a ti ho nutili se zavázanýma očima jezdit autem po městě a sahat na různé předměty.

Až druhý den z televize měl Vlasák zjistit, že auto, ve kterém ho nutili jezdit, je to, ve kterém se stala vražda. Žádnému z jeho příběhů soudce nevěří. Je odsouzen k doživotnímu vězení. Vlasák se odvolá, ale jeho rozsudek potvrdí i Vrchní soud.

Utíká s Kajínkem

Vlasák se dostane do věznice na Mírově, kde toho času sedí i proslulý Jiří Kajínek. Oba si velmi rychle padnou do noty. A vzhledem k tomu, že se oba chovají slušně, dozorci jim povolí se navštěvovat. Jenže to neměli dělat.

Tihle dva si totiž společně domluví útěk na svobodu. V podvečer 20. října 2000 společně na cele hrají šachy. To je ale jen záminka k tomu, aby přepilovali mříže a na provazech se spustili ven.

Jenže Vlasák si na poslední chvíli vše rozmyslí a raději se vrací na celu. Proč? To se dodnes s jistotou neví.