Člověk je tvor společenský a potřebuje se sdružovat do skupin, v nichž mizí pocity duševní prázdnoty a samoty. A je naprosto nepodstatné, jestli se jedná například o demonstraci, posezení s přáteli či společné sportování.
Anglický filozof a fyziolog Wilfred Trotter ve své knize „Instinkty stáda během míru a války“ píše, že člověk je přístupnější hlasu stáda než jakémukoliv jinému vlivu. Stádo dokáže omezovat nebo podněcovat jeho chování i myšlení.
Skupinová dynamika a životní prostor
Psychologické a sociální síly, které na člověka ve skupině působí, jsou známy jako skupinová dynamika. Německý psycholog Kurt Lewin vyvinul takzvanou teorii pole. Zjistil totiž, že lidé se svými instinkty a přáními nefungují v neutrálním prostředí.
Navrhl tedy myšlenku tzv. ,,životního prostoru“, což je celý komplex člověka a jeho okolí, včetně toho, jak člověk toto okolí vnímá a interpretuje.
Dav s kolektivní myslí?
V případě formování jakýchkoliv skupin je životní prostor každého jejího člena vystaven tlakům skupinového silového pole.
Švýcarský lékař, psychiatr a psychoterapeut Carl Gustav Jung (1875-1961), zakladatel analytické psychologie, se dokonce domníval, že dav má kolektivní mysl. Člověk ztotožněný s davem má mnohem menší pocit osobní zodpovědnosti.
V davu je chování vždy horší, než jak by se choval konkrétní, samostatný jedinec mimo tento dav…
Zvýšené emoce
Lidé v rozrušeném davu prožívají zvýšené emoce, neboť pozorují známky emocí u druhých lidí – a je tak zeslabena kontrola jejich vlastního chování. Příslušnost k davu dodává navíc též pocit anonymity.
Případná výsledná agresivita pak nemusí být nutně nasměrována na skutečnou příčinu odporu, ale může se vybíjet na libovolném, zástupném symbolu. Rozumný dialog s rozvášněným davem je pak v podobných případech v podstatě neuskutečnitelný…
