Mladá francouzská dívka Bernadette Soubirousová (1844–1879) navštíví 11. února 1858 opuštěnou jeskyni u Massabielle v Lurdech (na jihu dnešní Francie v podhůří Pyrenejí). To, co uvidí, jí vezme dech.

Spatří dámu v bílých šatech, vybavenou dlouhým závojem a modrým pláštěm. Bosé nohy zdobí dvě růže. Zjevení ji vyzve, aby sem přišla znovu. Dívka místo navštíví ještě patnáctkrát. Postupně se k ní přidávají další lidé.

23. února 1858 ji žena v bílém požádá, aby tu nechala vystavět kapli, kterou by navštěvovalo procesí. Když sem Bernadette přijde o dva dny později naposledy, upozorní ji na pramen, který zde tryská z hlubin země.

Události prozkoumá církevní komise sestavená biskupem Lawrencem z Tarbes. Roku 1862 potvrdí, že šlo o zázračné zjevení v podobě Panny Marie.

Zdejší pramen má mít zázračné účinky, ovšem lékaři v moderní době nepotvrdí, že by voda obsahovala něco neobvyklého.

Bronzové zvony nesli na ramenou

Vojáci judského krále Heroda Agrippy I. (10 př. n. l.–44 n. l.) zatknou v roce 44 svatého Jakuba (†44). Na panovníkův příkaz mu setnou hlavu. Jakub se tak stává prvním z 12 apoštolů, který zahyne jako mučedník.

Nejdříve ho pohřbí v Jeruzalémě, ale později (přesné datum neznáme) přenesou jeho tělo do Španělska (právě zde Jakub hlásal evangelium). Roku 813 ostatky objeví biskup Teodomir z Irie v Irii Flavii ve španělské Galicii (na severozápadě země).

Asturský král Alfons Cudný (791–842) zde nechává zbudovat chrám, který je vysvěcen 25. července 816. Kolem něj se rodí město Santiago de Compostela.

Odvozené od pohřebiště

Jméno Compostela se odvozuje od slova compostum (pohřebiště) nebo pravděpodobněji campus stellae (hvězdné pole).

V roce 997 ovšem svatostánek vyplení Maurové a bronzové kostelní zvony musí jejich křesťanští zajatci nést na svých ramenou až do Cordóby (na jihu dnešního Španělska). Pověst svatého místa se však stále šíří.

V roce 1140 na ostatky upozorňuje i první průvodce pro poutníky a zároveň je dokončena mohutná katedrála, jež se nad Jakubovým hrobem buduje dlouhých 40 let. Světí se roku 1211.

Vypálený klášter

Moravský markrabě Vladislav Jindřich (asi 1160/1165–1222) zakládá spolu s olomouckým biskupem Robertem v roce 1205 cisterciácký klášter na jižní Moravě.

K vysvěcení zdejšího románského kostela dochází v roce 1228. Během husitských válek jsou však klášterní budovy vypáleny a jejich obnova se stále nedaří. Uskuteční se až roku 1630, tedy téměř dvě staletí od skončení husitských bojů.

Obrovskou popularitu získává klášter v 19. století, kdy se zde roku 1863 slaví tisíc let od příchodu Cyrila (826/827–869) a Metoděje (813/815–885) do našich zemí.

Kde učili věrozvěstové?

Ovšem spojování věrozvěstů přímo s Velehradem je zavádějící, protože v místě, kde dnes stojí hlavní chrám, nepůsobili. Centrum jejich učení tvořilo s největší pravděpodobností dnešní Staré Město u Uherského Hradiště.

Poutníkům ale tahle drobná nesrovnalost zjevně nevadí. Vydávají se jich sem davy. Kolem roku 1885 zde šest až sedm jezuitů slouží s dalšími kněžími až 600 mší ročně celkem pro 60 000 návštěvníků.