„Už jste někdy viděli, jak se dospělí nekontrolovatelně třesou, protože týdny hladoví, aby jejich děti měly co jíst?“ píše na počátku 30. let 20. století americká sociální pracovnice Lilian Waldová.
Události, které nastartoval černý pátek na newyorské burze 25. října 1929, nabírají rychlý spád. Ovlivní spoustu oblastíá
Krize znamená nejenom zásah do peněženek Američanů, ale i do jejich každodenního života. Ženy bojují o přežití své rodiny. Doslova z ničeho dokážou vykouzlit jídlo pro čtyřčlenou rodinu. A muži, dřívější živitelé rodin, nyní bez práce, se cítí zbyteční. Příkladem je John Smith se svojí manželkou Mary.
Ohrožená autorita
„Mám pocit, že by bylo nejlepší, kdybych šel všem z cesty,“ říká John, který je už skoro dva roky bez místa a marně shání cokoli, čím by si přivydělal. Jeho ženě se naštěstí podařilo si práci udržet.
„Chápu, jak ho trápí, že nemá práci a nedaří se mu ji sehnat. Jenže už nedokáže mluvit o ničem jiném než o tomhle. A já skutečně nemám sílu donekonečna poslouchat jeho nářky. Musím se postarat o celou rodinu,“ říká Mary.
Oba si uvědomují, jak mezi nimi roste napětí. Málokde se podaří udržet v rodině klid. Americká socioložka Mirra Komarovsky (1905–1999) vyslechla v krizových dobách spousty příběhů rodin.
Došla k tomu, že krize mnohem více ovlivnila muže než ženy, protože ohrozila jejich úlohu autority a živitele.
Nezaměstnaným odmítají sex
Ačkoli se může na první pohled zdát, že v době, kdy lidé nemají práci, budou mít víc času na sex a budou se chtít v posteli rozptýlit, ve skutečnosti to tak není. Naopak, neustálé starosti a stres fungují jako dokonalá antikoncepce.
Na konci 20. let 20. století v Americe přetrvává tradiční model rodinného soužití. Muž živí rodinu, žena se stará o děti a večer je k dispozici v posteli svému muži. Jenže krizová léta tuhle mozaiku poskládají úplně jinak.
Mnohde se žena stává jediným živitelem rodiny. „Když už nás neživí, nemusím s ním mít sex,“ dozví se americká socioložka Eli Ginsburgová od jedné ze svých klientek.
K úplně stejnému závěru – totiž, že ženy trestaly nezaměstnané muže tím, že jim odmítaly sex – dospěje i americký psychiatr Nathan Ackerman (1908–1971).
Potěšení ještě před svatbou
Odborníkům vrtá hlavou, co se děje s mnoha muži, kteří nedostanou příležitost vybít se v manželském loži. Varují před tím, že přibývající počet neukojených mladých mužů může vést k vlně znásilňování. Neděje se ale vůbec nic.
Pro muže bez práce znamenají ženy spíše nebezpečí. Při schůzkách s nimi musí utrácet peníze, a to i v případě, že si dívka platí za sebe sama. Situace ve 30. letech vede k tomu, že mladí lidé mají sex pod kontrolou.
V prvním desetiletí 20. století se celá polovina mužů ženila jako panicové. V generaci jejich synů, kteří vstupovali do chomoutu v 30. letech 20. století, už ale do manželství vstupovalo bez předchozích sexuálních zkušeností jenom 14 % mladíků.
Podobná situace nastává i u žen. Mnohé z nich si sex vyzkouší ještě dříve, než si obléknou svatební šaty a závoj.
Jak obejít zákaz antikoncepce
Ženský časopis McCall´s publikuje v červenci roku 1933 zajímavý inzerát. „Nejčastější milostný trojúhelník: Manžel, manželka a její strach. Méně manželských párů by se octlo na pokraji rozvratu, kdyby více žen znalo a provozovalo manželskou hygienu.
Bez ní se musí žena bát, že přijde krizová situace.“ Ženy velmi dobře rozumějí, o co jde. Ostatně inzerát v dalších řádcích dodává, že „Lysol při pravidelném používání zajistí zdraví a harmonii manželského života“.
Ano, lysol používaný na nemocniční dezinfekci má zároveň sloužit jako antikoncepce. Ženy se díky němu nemusí bát, že do nejisté ekonomické situace přivedou dalšího potomka.
Antikoncepce je ovšem nezákonná, a tak výrobci zdůrazňují, že jde o výplachy ženských intimních orgánů kvůli lepší hygieně. Co na tom, že lysol ve větších dávkách může naopak intimní partie poleptat… Dochází ke zlomu v sexuálním chování mladých lidí.
