Zatímco Alexandr Makedonský v pouhých 16 letech porazí společně s Hefaistonem kmen Madeirů, jeho otec Filip slaví veselku. Chrabrý syn se vrátí z bojů rovnou do víru oslav.
„Jez a pij můj milý statečný synu na moji počest,“ vyzve otec makedonský král Filip (kolem 382–336 př. n. l.) vítěze. Jenže Alexandr se může přeskočit vzteky. Filip zapudil Olympii, jeho milovanou matku, a bere si pohlednou Makedonku Kleopatru.
To nemůže připustit! Na svatbě je jako na trní a pozoruje, jak otec do sebe obrací jeden pohár vína za druhým. Filipovi už se notně plete jazyk. Alexandr se za něj stydí. To si říká válečník? Vypadá jak opilecká troska.
V atmosféře, které by se svatebnímu veselí navzdory dala doslova krájet, po něm v okamžiku nejvyššího vypětí rozzuřeně hodí pohár. Svatebčané jsou v šoku. Ponížený Filip se zvedne, aby si to se synem vyřídil. Jenže celá místnost se pod ním houpe.
Uklouzne a sesune se na zem. To Alexandra dopálí. „Chceš dobývat svět a zatím nedokážeš ani jít rovně?“ křikne na něj. Rázem spolu vykopou válečnou sekeru.
Nečekaný útok
Otec a syn spolu přestanou mluvit. Bojují každý sám a odděleně slaví i vítězství v bitvě u Chairóneie, kde v roce 338 př. n. l. pokoří Atény a Spartu. Otevřou si tím zároveň brány do Persie. Její dobývání ale už proběhne bez Filipovy účasti.
„Právě uprostřed příprav na veliké tažení do Persie se Filip, netuše ničeho zlého, veselil na svatbě své dcery s molosským králem Alexandrem Epeirským. Když tu k němu zezadu přistoupil velitel jeho tělesné stráže Pausanius.
Tři rány dýkou, vedené na Alexandrův popud, byly smrtelné,“ líčí událost, která se stala roku 336 př. n.l. v Aigách, řecký historik Plútarchos (asi 46‒asi 127). Když Pausanias po atentátu utíká, u městské brány zakopne o kořen vinné révy. Probodnou ho pak členové Filipovy stráže.
Perský nepřítel
Dějepisci dodnes spekulují, zda strážce Pausania nepoštvala proti Filipovi také Olympia, která svoje zapuzení manželem vnímala jako velké příkoří. Odpověď na otázku, zda se chtěla mstít, nám ale starověké prameny bohužel nedávají.
Pravdou ovšem je, že na Filipově smrti měla tehdy zájem spousta lidí. Kromě obyvatel podrobených řeckých měst také perský velkokrál Dareios III. (kolem 380‒330 př. n. l.), do jehož země se právě chystal táhnout.
