Úžasný výhled, rychlé nohy a africké slunce na hlavou. Máme závidět žirafám? V životě to rozhodně nemají jednoduché! Zkusme se na chvíli vcítit do jejich flekaté kůže.

Kdybyste byli žirafou, spoustu věcí okolo vás by bylo rozhodně jinak, než jste zvyklí! Jaké, pro nás možná podivné „zákony“, jsou pro tato úchvatná zvířata samozřejmostí?

Dívej se dolů

Ve výšce okolo 5,5 metrů, do které žirafy běžně dorůstají, totiž příliš živých tvorů nepotkáte. Samice jsou o trochu menší, i ony však hrdě nosí titul nejvyššího savce na Zemi.

Už jen jedna jejich noha je vyšší než člověk! A i když se zdá tenká, žirafí kopyto by zakrylo velký jídelní talíř o průměru 30 cm. Jedny z největších „chodidel“ živočišné říše mají také bránit tomu, aby se více než tunové tělo nepropadalo do písku či jiného měkkého povrchu.

Stůj za všech okolností

Žirafu popisujeme jako zvíře s dlouhým krkem, oproti nohám ho má ale příliš krátký! Když skloní hlavu, rozhodně nedosáhne na zem.

Co když se však chce třeba napít? To pak musí doširoka rozkročit nohy a případně i trochu pokleknout. Pokud by se zrovna blížil predátor, v takové poloze bude žirafa v nebezpečí! A co teprve, kdyby ležela na zemi!

Pro žirafy je zkrátka nejlepší zůstat stát, a většinou si tedy nelehnou, ani když spí! Není to nepohodlné? Naštěstí žirafy nepatří k velkým spáčům. Často se říká, že jim stačí 5 až 30 minut denně, i když dle posledních výzkumů je to prý o trochu více.

Vyplazuj jazyk

Na dlouhém žirafím těle je dlouhé vlastně všechno. Třeba zhruba půlmetrový jazyk! Žirafa ho musí pořádně vypláznout, aby ještě více prodloužila své tělo a dosáhla na listy vysokých akácií – jedné z hlavních položek jejich jídelníčku.

Protože průměrný žirafa spotřebuje za den až 30 kilogramů potravy, jazyk má vyplazený takřka neustále. Nespálí se jí od slunce? Žádný strach, před škodlivým zářením je chráněn tmavým, fialovo-černým zabarvením.

Včas uteč!

Žirafy možná vypadají nemotorně, od malinka jsou však výbornými běžci. Mláďata se rozběhnou už 10 hodin po narození a dospělí jedinci dosáhnou rychlosti až 56 km/h!

Jejich hlavní predátor lev by je asi dohonil, protože ten údajně běží i nad 60 km/h. Žirafy však díky skvělému zraku a dobrému výhledu nebezpečí zmerčí včas. A většinou tak utečou s předstihem.

Překonej gravitaci

Jak se dostane okysličená krev ze srdce do mozku, když ji čeká zhruba třímetrová cesta do kopce? Gravitační sílu překoná díky pořádně silnému srdci o hmotnosti kolem 11 kilogramů. A také vysokému krevnímu tlaku, dosahujícímu u žiraf nejvyšších hodnot mezi zvířaty (až 220/180)!

I krev vracející se ze spodních částí nohou čeká pořádná dřina. K srdci se vyšplhá díky svalnatým cévním stěnám a také silné kůži na nohou, která funguje trochu jako kompresní punčochy. NASA se žirafíma nohama dokonce inspiruje při výrobě obleků pro astronauty.

Pít stačí skromně

A když předkloněná žirafa pije, jak se voda dostane nahoru do žaludku? Silné rty jednoduše vcucnou vodu do zadní části úst, kde ji zadrží jícen. Tam zůstane tak dlouho, dokud se zvíře znovu nenarovná.

Pití je pro žirafu po všech stránkách složitým obřadem. Naštěstí ho nepodstupuje příliš často – stačí jí napít se jednou za několik dní!

Z dehydratace strach mít nemusí, velkou část tekutin totiž přijme v listech stromů, které díky hlubokým kořenům nasávají mnoho vody.

Nepohrdni kostmi

Žirafy jsou jednoznačnými býložravci. A díky tomu, že na jejich potravu nikdo jiný nedosáhne, mají jídla pořád dost.

Zelená strava jim poskytuje většinu živin, něco ale přeci schází – dostatek vápníku pro velké kosti! Žirafy ho doplňují tak, že olizují a žvýkají kosti mrtvých zvířat! Zvláštnímu zvyku se říká osteofagie a typický je třeba i u medvědů nebo u želv.

Nebuď sám

Žirafy jsou společenští tvorové. Žijí ve skupinkách, které čítají nejčastěji 10 až 20 členů, samic, samců i mláďat.

Společenský život je výhodný i jako ochrana před predátory. Když některé žirafy zrovna pojídají listí, pijí nebo se starají o potomky, jiné sledují, zda se neblíží nebezpečí. Tedy především hyeny nebo lvy.

Samy o sobě jsou žirafy mírumilovná zvířata. Pouze samci někdy svedou boj o partnerku, přičemž do sebe šťouchají za pomoci svých krků. K vážnému zranění však dojde málokdy.

Neotálej s mateřstvím

Jak samec pozná, která samice už je zralá na páření? Většinou svým dlouhým jazykem ochutná její moč. Žirafa ovuluje každé dva týdny zhruba od svých 5 let. Samce, který vyhrál „krční souboj“, přijme s radostí – dá totiž silné geny jejím potomkům.

Když se vše podaří, samice je březí přibližně 15 měsíců a své mládě samozřejmě ve stoje! Kdyby ležela, mohla by ho rozmáčknou či poškodit jeho dlouhý krk.

Žirafí novorozenec již měří okolo 2 metrů a téměř o centimetr pak roste každý den.

Važ si života!

O mláďata se žirafa pečlivě stará. A často se i kamarádí s ostatními matkami, aby si předávaly své zkušenosti či navzájem pomáhaly s hlídáním.

Malé žirafy jsou extrémně zranitelné a lákavé pro divokou zvěř a ve volné přírodě se jich asi jen 20 % dožije dospělosti!

Ve věku okolo 15 měsíců už potomek matku nepotřebuje a jde si svou cestou. A jak dlouho ona žirafí cesta trvá? V průměru 20 až 25 let.