Vezme si bohatou ženu, která o něj s láskou pečuje. Prožívá románky s krásnými dívkami. Procestuje celý svět. Veškerý čas může věnovat své lásce – poezii. Štěstí ale básník nenajde. Útlaku režimu odolávat nedokáže.

„Nesmířím se Smrti s tebou, nesmířím se do smrti.“ Tak reaguje básník Konstantin Biebl (1898–1951) na nekonečný řetězec umírání jeho nejbližších lidí.

Počínaje otcem přes životního mentora, strýce Arnošta Ráže (1884–1925), po přítele Jiřího Wolkera (1900–1924). Po jedné ze společných cest mu na tuberkulózu umírá i přítelkyně. Přesto se nakonec básník smíří s tím, že se vydá smrti vstříc dobrovolně.

Buržoazní dětství

Je přesvědčený komunista, a to i přesto, že jeho dětství se nese spíš ve znamení buržoazie.

Narodí se ve Slavětíně nedaleko Loun do zámožné rodiny zubaře, kde nechybějí služky či snídaně na terase a kolem se za cvrlikání papoušků prohání dokonce japonská opička! Jeho otec mu zajistí skvělé dětství. To však přetne hned několik tragických událostí.

Rána osudu

Konstantin musí narukovat do první světové války, onemocní zde tyfem a co víc – jeho otec spáchá sebevraždu. Jaký osudový šok pro citlivého a vnímavého mladíka vychovávaného v silně náboženském prostředí!

Po válce, během které jen o vlásek uniká trestu smrti, se i na čas snaží jít studiem medicíny v otcových šlépějích. Nakonec však vítězí to, co jeho srdce miluje nejvíc – život skutečného básníka.

Sňatek z rozumu

S tím se však také pojí mít hluboko do kapsy. Od bídy ho zachrání sňatek s Marií Bulovovou (1909–1997), dcerou bohatého židovského obchodníka. Biebl je tak zajištěn a má volné ruce. Přesto ho manželství až nepříjemně pevně svazuje.

Najednou je zaslíben jediné ženě, on by však raději stále navazoval další a další románky a prožíval koloběh romantických dobrodružství, tolik „potřebných“ pro jeho tvůrčí práci.

Život dobrodruha

Básník podvádí Marii na každém rohu. Přesto to jeho ženu neodradí od péče, kterou mu s láskou věnuje, zejména při léčbě Bieblova těžkého zánětu slinivky. Právě tyto potíže podle mnoha historiků stojí za jeho dobrovolným odchodem ze světa. Ale nepředbíhejme.

Biebl, vášnivý cestovatel, musí ještě podniknout nespočet dalekých cest po celém světě. Křižuje Evropu, navštěvuje Jávu, Cejlon, Borneo či Sumatru. Naplno žije i doma v Čechách.

Je členem Devětsilu, spoluzakládá pražské surrealistické skupiny, stýká se s velkými básníky své doby.

Smyčka se stahuje

Nezapomeňme však, o jakou dobu se jednalo.

Vždyť jeho přítel, básník Karel Teige (1900–1951), právě zemřel pod tlakem režimu, o rok dříve je s Miladou Horákovou (1901–1950) popraven i literát Záviš Kalandra (1902–1950), úzce spjatý s levicovou avantgardou.

Není se co divit, že Konstantina Biebla pohltí strach. Obava o vlastní bezpečí se však brzy promění v paniku a sžíravou paranoii.

Odejde radši sám

Nemůže spát, trápí ho žlučníkové kameny, na ulici ho oslovují cizí lidé s podivnými otázkami. Básník tuší, že je v pasti. Také recenze na jeho poslední sbírku s příznačným názvem Beze strachu zní v jeho uších jako rozsudek smrti.

A tak si na život raději sáhne on sám. Večer 11. listopadu 1951 skáče z okna svého bytu. Umírá den poté v nemocnici na následky pádu.